Beautiful || NamMin

15. října 2016 v 6:00 | Hotaru |  BTS oneshot
Zdravím, dneska přicházím s dalším BTS oneshotem. Tento je osobně můj oblíbený a jsem s ním velmi spokojená, má přesně to, co jsem chtěla, aby měl. Doufám, že i vám se bude líbit.



Namjoon jej viděl sedět u baru, hlava sklopená, prázdný pohled upřený do skleničky. Okamžitě k sobě připoutal mužovu pozornost. Nevypadal jako obvyklý návštěvník klubu. Namjoon by si nepomyslel, že by takový chlapec vůbec vstoupil do této části města. Sledoval jeho profil, plné rty. Bylo to ještě dítě. Od pohledu nevinné, tak nádherné. Namjoon věděl, že by neměl. Že až s ním skončí, bude stejně pošpiněný jako on sám.
"Jsi tu poprvé?" ptal, zatímco se opíral o bar hned vedle něj.
Chlapec si jej přeměřil pohledem, hříšně plné rty pootevřené. Namjoon je chtěl. Dítě svůj pohled zabodlo zpátky do skleničky, poté přikývlo.
Namjoon se předklonil, obličej jen několik desítek centimetrů od chlapce. Zblízka byl ještě nádhernější.
"A co tu děláš tak sám?" zeptal se.
Kluk po něm střelil pohledem, nyní na něm očima zůstal viset o trochu déle, než bylo nutné, možná dokonce vhodné. Namjoon se pousmál, když si všiml, kolik pozornosti chlapec věnuje jeho rtům.
Poté do sebe obrátil zbytek tekutiny ze skleničky a pokrčil rameny. "Už nejsem sám."
Namjoonovi zaškubalo ve slabinách ze způsobu, kterým se na něj štěně v příští sekundě podívalo. A věděl, že má jasno. Jakkoli sobecké to od něj bylo, to dítě si dnes hodlal vzít domů s sebou.
Chlapec chvíli znepokojeně hleděl do prázdné skleničky, potom mávl na barmana a objednal si další. Okamžitě ji do sebe celou obrátil. Trochu se zapotácel na barové stoličce, Namjoon jej pohotově chytil kolem pasu.
"Pomalu," napomenul jej.
Chlapec se na něj otočil. "Dneska ne."
Mávl na barmana, nechal si dolít. Opět se napil.
"Nechala mě," řekl Namjoonovi s hořkým smíchem.
"Kdo?"
"Seulgi," vyplivl její jméno.
Namjoon se cítil ještě odporněji, že se chlapce chystá využít. Plány však neměnil. Už si na to zvykl, štítit se sám sebe.
"Prý jsem moc… ošklivý," škytnul.
V Namjoonovi jako kdyby vzplanul oheň. Popadl chlapce za čelist, možná hruběji, než původně zamýšlel, a otočil si jeho tvář k sobě. Chlapcovy oči byly zamlžené alkoholem, tváře rudé, plné rty v šoku pootevřené. Tak krásný. A ona ho vehnala do náruče někoho takového, jako byl Namjoon. Zničila a zneužila jej stejně, jako se jej chystal zneužít Namjoon.
"Jsi nádherný," řekl mu, nestaraje se o to, že je to nepatřičné.
Chlapec to potřeboval slyšet. Nezáleželo na tom, že to bylo od cizince v baru.
Dítě se zasmálo, ostře, téměř až hystericky. "Nemusíš mi lhát."
"Kdybys nebyl nádherný, nestál bych tu," řekl mu Namjoon.
Zabodl se do něj pár až překvapivě pronikavých očí. "Chceš mě?"
Namjoon na něj hleděl, na okamžik zaskočený. Poté se sebral, srovnal obličej do neutrálního výrazu a přikývl.
"Dobře," zašeptal chlapec, hodil na bar několik zmuchlaných bankovek a opřel se o Namjoona. "Tak si mě vezmi."
Namjoon si byl vědom toho, že by měl říct ne a nevyužívat situace. Zároveň mu bylo jasné, že pokud by chlapce odmítl, v současném rozpoložení by se stejně nabídl dalšímu, který by projevil aspoň trochu zájmu. Namjoon na něj aspoň plánoval být hodný. Odůvodnit si situaci bylo lehké. Potom vedl opilého kluka klubem, snažil se jej dopravit k východu. Nebyl zrovna lehký, svaly které cítil pod chlapcovým trikem jej nutily přemýšlet o tom, co najde, až si jej konečně položí do peřin.
Namjoon tiše děkoval tomu, že bydlel blízko. Brzy už chlapce pomalu táhl do výtahu. Potom už to trvalo jen chvíli, než si jej mohl opravdu položit do peřin.
Namjoon odešel do koupelny, vyzvedl si lubrikant. Ani se jej nesnažil skrývat, když se vracel do ložnice, to děcko muselo vědět, o co mu jde. Když se vrátil do ložnice, chlapec ležel na posteli, rozpláclý na zádech, a něčemu se hihňal. Všiml si Namjoona i lahvičky v jeho ruce a jeho hihňání se změnilo v hysterický smích.
Namjoon se posadil na postel vedle něj. Tázavě na něj koukal.
Kluk si zkousnul plné rty, potom se zase začal smát. "Ani nevím, jak se jmenuješ a ležím v tvojí posteli."
Ach, opravdu je to štěně.
"Namjoon."
"Co?" zeptal se chlapec, zatímco se svlékal z kožené bundy a dával mu na obdiv vypracované paže.
Namjoona napadlo, že by si nakonec možná přeci jen užil víc s někým zkušenějším. Ale něco v něm strašně chtělo vlastnit. Chtělo být tím, kdo tohle dítě zbaví všech iluzí. Tím, kdo jej ošuká a potom vyhodí na ulici, aby si pamatoval, že cizím lidem nemá věřit. Chtěl být tím, kdo jej zbaví nevinnosti, stejně tak, jako Yongguk zbavil jeho.
"Namjoon," zopakoval. "Jmenuju se Namjoon."
Další salva hysterického smíchu. "Aha, Namjoon. V tom případě je to asi… v pořádku."
Neznělo to v pořádku.
Namjoon se sklonil, přisál se k těm plným rtům. Byly ještě úžasnější, než si představoval. Chlapec mu pootevřel ústa, pustil jej dovnitř. Namjoon jeho nabídku přijal. Cítil alkohol, cigarety. Vzal si jeho ústa. Rychle, nechtěl se dostat příliš daleko. Nemohl si dovolit pocítit je naplno, nedokázal by přestat.
Poté se od chlapce odtáhl, jemně jej pohladil po tváři, palcem přejel po plných rtech. "Jak se jmenuješ?"
Chlapec se na něj podíval, nádhernější, než kdokoli, koho kdy líbal. "Jimin."
Namjoon si povzdechl. Chtěl jej. Jeho tělo i mysl křičely, natahovalo se k chlapci ležícím v přikrývkách.
"Tak, Jimin-ah. Zavolám ti taxíka, co ty na to?"
Chlapec zahanbeně sklopil pohled, přikývl. "Promiň, nikdy předtím jsem tohle neudělal."
Namjoon pocítil náhlý záchvěv něhy. To bylo něco, co necítil už pořádně dlouho. Hladil Jimina ve vlasech, zatímco volal taxi.
"Ale ty jsi tak…" zašeptal Jimin, než si přehodil paži přes obličej. "Tak strašně krásný."
Namjoona bodlo v hrudi. Kdy ho takhle někdo naposledy nazval? Nazval ho tak vůbec někdy někdo? Sexy, možná. Ošklivý, rozhodně. Krásný? Nikdy. Ani jednou.
"Jimin-ah," dostal ze sebe skrz stažené hrdlo, zatímco tahal za chlapcovu paži.
Jimin posunul ruku pryč ze svého obličeje, tázavě se na Namjoona podíval. A Namjoon znovu políbil ty rty. Nesnažil se dobýt dovnitř, nesnažil se vlastnit. Jen si s těmi polštářky něžně hrál. Snažil se, aby chlapec pochopil...
Odtáhl se, opřel své čelo o to Jiminovo. "Děkuju."
Jimin na něj hleděl, důvěřivé oči široce otevřené. Mlčel. Neptal se. Možná tušil. A možná na tom nezáleželo.
Namjoonův telefon zazvonil - taxík dorazil. Pomohl Jiminovi na nohy. Chlapec se bránil, lovil peněženku. Něco z ní vydoloval, podával to Namjoonovi. Namjoon papírek přijal, prohlídl si jej - vizitka.
Smutně se pousmál. Podal jej chlapci zpátky.
"Nejsem pro tebe dobrý," zašeptal jemně, načež se naposledy přisál na ty dokonalé rty.
Tebe nemůžu zkazit. Nechci.
Pomohl chlapci do výtahu.
Pousmál se.
Aspoň jedno štěně bylo pro dnešní noc zachráněno.
 


Komentáře

1 voskii voskii | Web | 15. října 2016 v 16:57 | Reagovat

EXCUSE ME. ༼ง ◉_◉༽ง
I feel violated. Když už si člověk myslí, jak mu bude v sobotu večer fajn pod dekou a filmem, přijdeš ty a zničíš mu veškerý plány. Pláču. Nammin? Miluju tě. (♥ó㉨ò)ノ♡
A Namjoon? C'mon boiiii, be already happy, man.

2 Hatachi Hatachi | Web | 15. října 2016 v 21:29 | Reagovat

Tak tohle bylo naprosto úžasné. Opravdu se mi to strašně moc líbilo. Děkuju ti...

3 Michiko Michiko | 16. října 2016 v 23:31 | Reagovat

Já už jsem čekala něco extrémně depresivního, jak chudáčka malého využije a nakonec mi je líto Namjoona, to by chtělo pokračování :-D dokonalá povídka, moc se mi líbila. Chce se mi brečet.

4 Netřeba Netřeba | 11. června 2017 v 15:05 | Reagovat

Srší z toho emoce a vášeň ze psaní, úžasné. Opravdu veliká škoda, že zřejmě už nevydáváš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013