Happy ending || 2. kapitola

5. října 2016 v 6:00 | Hotaru |  Happy ending
Ehm... myslím, že jste to tušili? Mohli se psychicky připravit? Nebijte mě?
Užijte si kapitolu. Dokud ještě můžete, haha.




Dalších pár týdnů bylo pro Namjoona jako vystřižených z filmu pro náctileté. Každou volnou chvilku trávil s Yoongim. Pokud s ním nebyl, aspoň si s ním textoval. Zdálo si, že si mají vždycky co říct. Yoongi byl někdo, kdo Namjoonovi názorově i povahově seděl tak, jako ještě nikdy nikdo před ním. Měl pocit, že by s ním mohl probírat absolutně cokoli, třeba i nesmrtelnost rosniček, a přitom se stále skvěle bavit.

Hoseok na měl na druhé straně trochu sklony ke trucování, protože na něj Namjoon neměl čas. Neustále mu opakoval, že kamarádi jsou víc než milenci a že on by se na něj kvůli slečně nikdy nevykašlal. Namjoon vždycky musel spolknout poznámku o tom, že na to by si první musel nějakou najít a vydržet s ní déle než týden. Byl si jistý, že urážka kamarádova ega by situaci nepomohla.

Měl ale pocit, že čím bližší si s Yoongim byl, tím víc se mu chlapec vzdaloval. Ale Namjoon jej nehodlal nechat odejít. Byl zvyklý vždy dostat to, co chtěl.

A tak, ačkoli se chlapec vzpouzel každému dalšímu sblížení, Namjoon vždycky vyhrál, nedbaje na oči, které jej i přes chtíč prosily, ať to nedělá. Nevinné ústupky, ukradené doteky.

Když jej Namjoon poprvé chytil za ruku, Yoongi to první ani nepostřehl. Možná to bylo díky alkoholu, který mu proudil v žilách, možná to bylo tím, jak přirozené a samozřejmé se to zdálo.

Namjoon nechápal provinilý pohled, který chlapec házel na jejich propletené prsty. Ani vrásku, která se Yoongimu objevila mezi obočím pokaždé, když jej Namjoon palcem pohladil po kloubu ukazováčku.

Celou cestu z baru se nechal držet, ale ten večer Namjoona nepozval dál. Poprvé od okamžiku, co se poznali.

Namjoona Yoongiho odmítání nezastavilo.

"Možná ti říká, že tě nechce, protože tě vážně nechce, ty idiote," opakoval mu Hoseok pokaždé, když se Namjoon pouštěl do rozebírání celé situace.

Namjoon ale věděl, že tak to není. Poznal, když o něj někdo měl zájem. A Yoongi ho rozhodně měl. Bylo to ve všem. Ve všech gestech, v ukradených pohledech, ve způsobu, jakým s Namjoonem mluvil.

A přesto od sebe Namjoona stále odháněl.

Namjoon tomu nerozuměl. První to toleroval s tím, že chlapec možná jen potřebuje víc času. Potom si ale řekl, že usnadní situaci jim oběma a dá jim to, po čem oba dva touží. Potom už jenom stačilo přemluvit Hoseoka, aby na noc vypadl z jejich společného bytu k Jiminovi.

Když Yoongiho pozval na noc k sobě, chlapec bez váhání přijal. Bylo normální, že u sebe přespávali. Namjoon obvykle jen udělal popcorn a pustil nějaký film, který ani jeden z nich nevnímal a celou dobu si povídali.

Ten večer tomu nebylo jinak. Yoongi seděl v pyžamu zachumlaný na pohovce přikrytý Namjoonovou oblíbenou dekou, v klíně mísa s popcornem. Namjoon se celý večer snažil potlačit něhu, která v něm rostla. Nedařilo se mu to. Nedokázal rozdýchat fakt, že jej Yoongi stydlivě poprosil o to, jestli si mohou pustit Dobu ledovou. Yoongi. Rapper, kterého potkal v klubu, se mu rozvaloval na gauči a rozkošně se smál přihlouplému lenochodovi. Na Namjoonovo srdce to bylo moc.

Ignoroval chlapcův tázavý pohled, když mu z rukou sebral misku a položil ji na konferenční stolek. Chytil jej kolem pasu, snadno si jej přitáhl do objetí. Jednou rukou jej hladil po boku, druhou zapletl do vlasů na zátylku. Opřel se svým čelem o to Yoongiho a čekal na svolení, odmítnutí. Cokoli. Chlapec na něj chvíli vyplašeně hleděl, ale nebránil se. Namjoon jej nepřestával hladit.

Je to v pořádku.

Yoongiho oči se s třepetáním řas zavřely, potom mu ze rtů unikl poražený povzdech.

Namjoon to bral jako pozvání. Nebyl něžný typ, ale něco v Yoongim hrozilo, že se chlapec rozbije, pokud si jeho rty vezme byť jen trochu razantněji. A tak se o ně otíral s veškerou jemností, kterou v sobě dokázal najít. Objal jej kolem pasu, přitáhl si jej na hruď. Yoongi mu polibky váhavě oplácel, nedovolil mu však přejít přes hranici jeho rtů. Jeho dlaně byly horké, proti Namjoonovým pažím, jak po nich pomalu cestovaly až k jeho ramenům.

Potom na ně chlapec zatlačil, odstrčil od sebe Namjoona.

"Já.. tohle nemůžu… nemůžeme. Promiň," šeptal.

Namjoon z jeho tónu okamžitě poznal, že něhy bylo málo. Yoongi se stejně rozbil.

Přikývl. Hoseok byl sice debil, ale možná měl tentokrát pravdu. Možná si opravdu všechno vyložil špatně.

"Omlouvám se, neměl jsem na tebe tlačit, když nemáš zájem..."

Yoongi se zasmál. Ostře, trhaně. Hystericky.

Namjoon na něj hleděl s pozdviženým obočím.

"Já o nikoho nikdy neměl větší zájem, kurva!" dostal za sebou Yoongi mezi nádechy.

Hysterický smích se náhle měnil v hysterický pláč.

Namjoon na něj šokovaně hleděl. "Tak proč…?"

Následující slova Namjoona rozervala vejpůl.

"Já umírám, sakra."

Namjoon si přál věřit, že Yoongi lže. Že si z něj střílí. Že se jen nechce obtěžovat s odmítáním. Ale zoufalé vytí, tak nelidský zvuk, jej přesvědčoval o opaku.

Věděl, že je to pravda od okamžiku, kdy to Yoongi vyslovil.

Stejně jako věděl, že se pro něj nic nezměnilo.

Během sekundy byl u chlapce, objímal jej. Drtil jej v náručí, i když do něj Yoongi strkal, snažil se mu vytrhnout. Pořád opakoval, že nemůže, že nesmí. Ale Namjoon jej držel. Bál se, že když jej pustí, chlapec se rozpadne.

Netušil, jak dlouho to trvalo, než se Yoongi uklidnil. Ani kolik slz za chlapce během té doby uronil. Ale potom, potom, když bylo po všem a naděje byla pryč stejně tak jako pláč, se mu Yoongi konečně stočil na hrudi. Pevně mezi prsty svíral jeho tričko. Rty mohly opakovat, že má Namjoon odejít, kolikrát chtěly, pro Namjoona byla důležitější prosba o to, aby zůstal, napsaná v chlacových očích.

"Jak dlouho…?" zeptal se.

Nechtěl znát odpověď.

"Šest měsíců. Když budu mít štěstí."

Půl roku. S tím Namjoon mohl pracovat.

Pohladil Yoongiho po tváři, palec podepřel bradu, donutil jej, aby se na něj podíval. Nepřerušoval s ním oční kontakt, když si znovu bral jeho ústa. Nebyl to polibek. Byl to slib.

Odtáhl se, donutil se k úsměvu. "Co chceš za tu dobu podniknout?"

Yoongi od něj odvrátil pohled. "Nemůžeš… nejde..."

Namjoon jej chytil za ramena, jen díky tomu, jak strašně zničeně chlapec vypadal, potlačil nutkání s ním zatřást. Nehodlal si nechat ujít ani vteřinu, nechtěl se držet zpátky, když věděl, jak málo času mají.

"Všechno končí," zašeptal s úsměvem. "Vždycky je to smutný. A nebudeš to ty, kdo se s tím bude muset vypořádat, ale já. A já to zvládnu. Takže si s tím nedělej starosti, hm?"

Yoongi na něj chvíli hleděl. Nevypadal přesvědčeně. Naopak, ze všeho nejvíc vypadal, že se s každou sekundou rozpláče.


Dalšímu polibku se však poddal.
< Předchozí | Informace | Následující >
 


Komentáře

1 voskii voskii | Web | 5. října 2016 v 9:26 | Reagovat

Nemyslím si, že byl dobrý nápad číst to ve škole. :) Protože nebyl. :) :)
Za tohle tě asi nezavřou, ale vraždu na svědomí mít budeš. A z toho slzení se mi mažou oči. Za to taky můžeš ty.
Ale tu svatyni ti postavím. Uctívat satana je super.

2 Kim Lula Kim Lula | Web | 5. října 2016 v 13:24 | Reagovat

Áááááááááááááááááááá!!!

3 Linnie Linnie | Web | 5. října 2016 v 16:57 | Reagovat

Omg... Jdu se někam vybrečet tohle už je na mě vážně moc.

4 Hatachi Hatachi | Web | 5. října 2016 v 19:54 | Reagovat

To byl moc krásný díl.
Je škoda, že Yoongimu zbývá tak málo času, ale Namjoon mu je jistě prozáří...

5 Stella Sayuri-Enshant Stella Sayuri-Enshant | E-mail | Web | 5. října 2016 v 23:12 | Reagovat

proč jim to děláš...a BTW mne taky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013