Happy ending || 3. kapitola

12. října 2016 v 6:00 | Hotaru |  Happy ending


Namjoon si neuvědomoval, jak vážná situace je. Ne do chvíle, kdy se svěřil Hoseokovi.
"Ale to je tak absurdní, vypadá úplně v pořádku. Určitě se jen spletli," smál se.
To, že je zle, poznal podle Hoseokova vážného výrazu. Kamarád mu nic neřekl. Pouze mu stiskl rameno a potom si jej přitáhl do objetí.
A tehdy si to Namjoon uvědomil.
Yoongi opravdu zemře.
Hoseok mlčel, když se mu rozbrečel do ramene.

×××

Na začátku měl Namjoon z kontrol u doktora strach. Vždycky se ale všechno zdálo tak v pořádku, jak jen to být mohlo. Nebo aspoň to mu Yoongi říkal.
Proto se z návštěv u lékaře pro Namjoona stalo něco rutinního. Něco, co musel Yoongi podstoupit, ale vlastně to nic neznamenalo.
O to vykolenější byl, když se ten den Yoongi vrátil.
Rty stažené do tenké linky, oči temnější, než kdykoli předtím. Neodpověděl na Namjoonův veselý pozdrav. Nedbal na misku cereálií v jeho rukou ani na mléko, které se rozlilo všude po jeho milovaném koberci. Jako kdyby na tom záleželo!
Posadil se Namjoonovi na klín, škubnutím za tričko si jej přitáhl do polibku. Namjoon byl překvapený náhlou dominancí, zoufalou potřebou skrytou za vzteklým dobýváním se. Yoongi mezi prsty drtil jeho čelist. Bolelo to. Nehty jeho druhé ruky se Namjoonovi zarývaly do ramene. Yoongi se přesunul na jeho krk.
Nelíbal. Kousal.
"Co se děje?" zeptal se Namjoon.
Snažil se chlapce zastavit, chytit jeho zápěstí do svých. Odtáhnout jej od sebe. Nešlo to, Yoongi byl mrštný. A jeho pološílené oči Namjoonovi jasně říkaly, že neexistuje nic na světě, co by jej v ten moment mohlo donutit přestat.
"Mám už jenom měsíc a půl. Tak mlč a líbej mě," zavrčel a kousnul jej do klíční kosti, než se opět přisál na Namjoonovy rty.
Namjoon poslechl. Jeho dlaně vyhledaly chlapcovy boky, pevně je sevřely. Přitáhl si jej ještě blíž. I kdyby s ním mohl splynout, bylo by to málo. Zoufale se snažil pamatovat si každičký záhyb, každičkou kost. Ukazováčky hladily vystouplé obratle, palce kroužily bocích, tak děsivě útlých. Polibek začal chutnat slaně po bezmoci a zoufalství. Na tvářích cítil slzy, netušil, jestli patří jemu nebo Yoongimu. A tak chlapce líbal dál.
Protože Yoongi to tak chtěl. Protože měl tak málo času. Protože si zasloužil daleko víc. Protože svět nebyl fér. Protože bylo jednodušší předstírat, že vše bylo v pořádku a že se společně nedrolili na prach.
Yoongiho prsty byly agresivní, zabloudily pod Namjoonovo tričko. Drsně si přivlastňovaly jemnou pokožku břicha a podbřišku. Nehty nově dobyté území zdobily na krev hlubokými škrábanci.
Namjoonovi se konečně podařilo Yoongiho přemoct, popadnout obě jeho ruce do svých. Vytáhl ho do stoje, vedl ho do ložnice. Strčil jej na postel. Tak nekonečně jemně. Podíval se do Yoongiho očí. To, co v nich viděl, něco v něm navždycky zabilo. A proto se sklonil k jeho krku a začal jej zasypávat jemnými polibky.
Protože pod vším tím násilným chováním Yoongi jen prosil o trochu něhy. O ujištění, že vše bude dobré, a zároveň o upřímnost. O trochu víc času. O trochu víc síly.
A něha byla to jediné, co mu z toho Namjoon mohl dát.
Stáhnul z něj tričko, hladil bledou pokožku. Veškerý Yoongiho oheň byl pryč, chlapec pod ním ležel a nechával sebou manipulovat, oči zavřené.
Namjoon si do paměti zarýval každičký centimetr Yoongiho kůže. Ostré klíční kosti, růžové bradavky, nezdravě propadlé bříško, žebra, která se bez větších obtíží dala spočítat. Musel se dotknout, musel laskat. Jemně se mazlil s Yoongiho kůži, líbal jej všude, kam dosáhl. Nevynechal jediný kousíček. Trpělivě, motýlí polibek vedle motýlího polibku.
Brečeli oba.
Yoongi se dávil vzlyky, natahoval po něm paže. Namjoon pochopil, svlékl si tričko, nechal Yoongiho, aby jej na sebe stáhnul. Třesoucí se prsty na ramenou, zádech. Pohlazení po tváři. Namjoon otevřel oči, podíval se chlapci do očí.
Nemohl…
A tak jej znovu políbil.
O něco zoufaleji, o něco něžněji.
"Chci tě vidět," šeptal Yoongi, zatímco tahal za poutko jeho kalhot. "Chci tě vidět..."
Neexistovalo nic na světě, co by mu Namjoon dokázal odepřít.
Kalhoty skončily v koutě, Yoongiho následovaly. Namjoon líbal Yoongiho stehna. Mazlil se s bledou pokožkou.
Hrdelní vzlyk. Namjoon se vrátil k chlapcově tváři, podržel si ji v dlaních tak dlouho, než se mu Yoongi podíval do očí.
"Miluju tě," zašeptal.
Yoongi mu zabořil obličej do ramene a rozplakal se. Drtil Namjoona, jako kdyby byl jeho kotva, poslední částečka, co mu pomáhala přežít. Jeho tělo se celé třáslo, tak drobné.
Namjoon jej hladil po vlasech, líbal na spánek.
Nemůže odejít. Nemůže.
Yoongi se mu podíval do očí, obličej opuchlý. Zoufale lapal po dechu a nemohl se nadechnout. Namjoon mu odhrnoval vlasy z čela, vlastní slzy nevnímal. Čekal. Věděl, že to, co mu chce Yoongi říct, je důležité.
"Nezapomeneš…?" dostal ze sebe nakonec.
Namjoon se snažil překonat hurikán emocí, který se v něm rozpoutal. Palci setřel Yoongiho slzy.
"Jak bych mohl," pousmál se.
Naléhavý pohled, nehty zaryté v ramenou. "Pamatuj si mě tak, jak jsi mě viděl ten den… v klubu… nepamatuj si mě… takhle..."
Nečekal na odpověď. Přitulil se, schoval Namjoonovi obličej do hrudi.
Bolelo to. Oba dva.

Ale přesto… přesto Namjoon nelitoval.
 


Komentáře

1 voskii voskii | Web | 12. října 2016 v 9:25 | Reagovat

Nejsem zrovna hrdá na to, že se mi chce brečet ve škole. O hodinu. Are u serious? Mučíš je, nebo mě? Cítím se napadeně. ((⊂(`ω´∩)
Zlá, zlá , zlá.

2 Linnie Linnie | Web | 12. října 2016 v 15:45 | Reagovat

Vím že to asi bude znít divně, ale strašně ti děkuju za to, že tohle píšeš. Pomáhá mi to. Hlavně v tom smyslu, že si díky tomu vždy na chvíli uvědomím, že na světě jsou horší než šikana. Přes slzy na to pomalu nevidím tak se moc omlouvám za chyby.

3 Hatachi Hatachi | Web | 12. října 2016 v 19:12 | Reagovat

Je mi z toho smutno, že bych brečela za oba. Osud dokáže být opravdu krutý...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013