Happy ending || 4. kapitola

19. října 2016 v 6:00 | Hotaru
Užijte si poslední kapitolu této kraťoučké povídky.


Namjoon vesele spěchal z práce. Podařilo se mu získat dovolenou. Mohl strávit celý jeden týden s Yoongim. Nadšeně mu tu zprávu hned volal. Chlapec zněl unaveně, ale jinak šťastně.
Cesta metrem trvala pár minut. Těšil se, až Yoongiho uvidí. Spěchal.
Otevřel dveře, vešel do bytu. Setkal se s tichem. Potichu našlapoval, chlapec nejspíš usnul. Zmateně se rozhlížel po obývacím pokoji. Televize hrála, na stole sklenička s vodou, vedle ní Yoongiho mobil. Chlapec nikde.
Položil si batoh vedle pohovky. Šel se podívat do kuchyně. Ve dřezu neumyté nádobí, na sporáku špinavá pánev. Poslední možnost - ložnice. Postel byla ustlaná tak, jak ji ráno nechal. Po Yoongim ani stopy.
Začínal mít špatný pocit.
Dveře od koupelny byly zavřené, světlo rozsvícené. Zaklepal. Žádná odpověď.
"Yoongi?"
Pořád nic.
"Jsi v pořádku?" zakřičel.
Na nic nečekal, rozrazil dveře.
Yoongi napůl seděl, napůl ležel opřený o stěnu vedle záchoda. Zpocené vlasy nalepené k čelu.
Namjoon konsternovaně sledoval krev. Byla všude.
Yoongiho popraskané rty se roztáhly ve slabém úsměvu. "Namjoone."
Potom se jeho obličej stáhl v bolestivé křeči. Nebyla síla naklonit se nad záchod, krev si vyzvracel na tričko.
Namjoon netušil, co má dělat. Třesoucí se ruka pátrala v kapse. Nebyl schopný vylovit mobil. Potom nemohl vyťukat telefonní číslo. Svou adresu se mu podařilo nadiktovat až na třetí pokus.
Během sekundy byl u Yoongiho, hladil ho po pažích, netušil, co dělat, aby mu ulevil… nevěděl.
Nevěděl.
"To je… to je dobrý," zašeptal Yoongi s úsměvem. "Nebolí to."
Namjoon se snažil nebrečet. Musel být silný, když už nedokázal pomoct. Pořád byla naděje.
Yoongi se snažil zvednout paže, natahoval se k Namjoonovi, ačkoli se jeho dlaně pohnuly jen o pár centimetrů. Namjoon pochopil, stáhnul si jej k sobě.
"Namjoone…?"
Oslovený neměl sílu odpovědět. Kdyby promluvil, rozbrečel by se. Hm muselo stačit.
"Máš pravdu… konce jsou smutný..." zašeptal.
"To není konec."
Možná by to znělo přesvědčivěji, kdyby se mu nezlomil hlas.
Záchranka dorazila o vteřinu později, Namjoon jim šel otevřít. Zdravotníci pracovali rychle, než se nadál, seděl s Yoongim v sanitě.
Stisk prstů, tak nepatrný, že jej Namjoon první ani nepostřehl.
Miluju tě.
Yoongi neměl sílu promluvit nahlas. Namjoon pochopil.
Yoongi vždycky říkal, že nemá rád nemocnice. Proto zůstal doma s Namjoonem i přes naléhání doktorů.
Někdo byl milosrdný.

Ten den se do ní už nepodíval.


 


Komentáře

1 Zlomená duše Zlomená duše | Web | 19. října 2016 v 8:35 | Reagovat

:-) :-) :-) :-) :-) :-)
HOTARU.
Píšeš přímo a úderně, rozbrečela bys i pitomej kámen. Nechám ti vypsat šek od psychiatra, kam se brzo dostanu a budeš platit.
Anebo!
Mi uděláš pohřeb.
Tohle se totiž nedělá. o(TヘTo) Stávám se labilní.

2 Linnie Linnie | Web | 19. října 2016 v 13:21 | Reagovat

Ahh... Zabila jsi mě. Ale bylo to sladký.

3 Hatachi Hatachi | Web | 19. října 2016 v 16:14 | Reagovat

Brečim tady jako želva, ale bylo to krásné. Fakt moc krásné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013