Prostší než cokoli

8. října 2016 v 6:00 | Hotaru |  Teen Wolf oneshot
Napadlo mě, že by neuškodilo menší zpestření zdejší tvorby. První povídka z Teen Wolf fandomu, doufám, že se vám bude zamlouvat, i když to není k-pop.


Derek se s trhnutím probudil. Okamžitě vystřelil z postele, srdce mu bušilo až v krku, adrenalin koloval žilami a nabudil ospalé tělo k okamžité proměně. Zhluboka dýchal, drápy i špičáky venku, připraven kdykoli skočit na nepřítele.

Zprvu neslyšel nic. Stál tam a čekal, až se znovu ozve zvuk, který jej probudil. Jestli si byl vůbec něčím jistý, byly to jeho instinkty a smysly. Několik dlouhých vteřin naslouchal tomu, jak se tlukot jeho srdce zpomaluje.

Napínal uši, nasával vzduch. Snažil se najít cokoli, co by mu naznačilo, že se něco děje.

Šramot, zvýšený srdeční tep. Pach Isaacovy paniky se linul celým prostorem, zarýval se do každého póru v Derekově těle.

Derek v hlavě viděl několik různých scénářů toho, co se mohlo dít. Vlk v něm vrčel, zvíře se bouřilo v představě, že někdo ubližuje jeho nové betě. Jeho smečce.

Než se nadál, stál před pohovkou. Vrčel, zuby cvakaly o sebe, drápy vytažené. Nakrčený skenoval místnost. Pátral po pachu, po pohybu, po něčem, co sem nepatřilo. Nic nenašel.

Nic kromě vlastní bety, stočené v klubíčku na zemi vedle pohovky, částečně skryté pod stolem.

Pochopil okamžitě.

Žádní nepřátelé, žádní démoni. Ne ti hmotní.

Odsunul stůl, poklekl k chlapci. Pohladil jej po rameni, jemně jím zatřásl.

Isaac sebou trhnul, hluboce dýchal, dlouhými končetinami mlátil kolem sebe. Díval se po místnosti vyděšenýma očima. Očima lovné zvěře. Po tváři mu stékal pot, vlasy přilepené k čelu.

Jeho vytřeštěný pohled se náhle upřel přímo do Derekových očí. Isaac chytil jeho zápěstí, pevně jej drtil ve svých prstech, zatímco se k němu dychtivě nakláněl.

"Nic jsem… nic jsem neudělal," šeptal stále dokola ve snaze Dereka donutit pochopit.

Derekovi se zkroutily vnitřnosti při pomyšlení, kolikrát musel doma něco vysvětlovat otci a nebýt pochopený. Jak moc musel být trestaný za věci, které nikdy neudělal.

"Nebyla to moje vina. Nebyla. Prosím."

Derek se musel ovládat, aby se znovu neproměnil vztekem na člověka, co tohle způsobil. Ruce se mu třásly, když se po chlapci znovu natáhl. Nekonečně opatrný v uvědomění, že i přes kousnutí je to stále jen křehké, rozbité dítě.

"Je to dobré, není tu. Není tu, Isaacu," opakoval. "Byl to jenom sen."

Isaac jako by jej neslyšel. Vykopnul. Isaacovo chodidlo se Derekovi zarylo pod žebra, možná jedno i zlomilo. A než se nadál, byl pryč. Derek věděl, že není daleko. Od té doby, co jej proměnil a vzal si jej k sobě, se tohle opakovalo téměř každou noc. Pokaždé, když spal dost dlouho na to, aby jej mohly dostihnout noční můry.

Našel jej ve vedlejší místnosti. Zoufale se tisknul do jejího rohu, jako kdyby si přál zmizet. Hlavu si kryl mezi koleny. Tělo se třáslo vzlyky. Když slyšel Derekovy kroky, zakryl si hlavu ještě rukama. Vzlyky se změnily v zoufalé vytí.

"Nechtěl jsem. Napravím to. Omlouvám se. Moc se omlouvám."

Derek si k němu kleknul, neptal se, nemluvil. Přitáhl si jej do objetí.

Neměl ponětí, jak dlouho tam seděl a držel ho. Držel ho i přes to, že se snažil bojovat, že vykřikoval, třásl se panikou a snažil se mu vykroutit. Derek slyšel, jak hlasitě jeho srdce bije. Jeho nos byl plný Isaacovy vůně. Děsivý koktejl paniky, smutku, strachu, osamělosti…

"Nevrátí se, neboj se. Už nikdy se nevrátí. Teď patříš sem. Už nikdy ti neublíží," šeptal ve snaze ulevit křeči, ve které se Isaac nacházel.

Derek ignoroval Isaacovy pokusy o odstrčení. Prostě ho držel. Prsty jemně bloudily po jeho páteři, tam a zpátky v tak známém uklidňujícím gestu… Možná to byly vzpomínky na desítky a desítky bezesných nocí, které strávil takhle stočený u Laury v náručí. Její prsty vždy uklidňovaly. A on věděl… nemohl Isaaca opustit tak, jak by nejspíš měl, a psychicky se neupínat, tak jak by rozhodně měl, když si vzpomínal na tu palčivou bolest, kterou sám kdysi cítil. A konec konců… nevzpomínal si na moment, kdy měl někoho takhle blízko bez toho, aby se jej ten člověk pokusil zabít.

"Byl to jenom sen. Jenom sen," šeptal.

Isaac se pomalu začal uklidňovat. Zabořil slzami zmáčenou tvář do ohbí Derekova krku. Zhluboka dýchal, nasával Derekův pach. Několik dlouhých okamžiků tak zůstal, dokonale nehybný, stále stočený do klubíčka v těch pevných pažích. Beta se vždy dokázala uklidnit, když cítila svého alfu. Derek to věděl, ale přesto nezabránil drobnému pousmání, které mu vykvetlo na rtech, když se Isaac nepatrně napřímil a váhavě se dotkl dlaněmi Derekova pasu. Vždy se zeptal o svolení. A Derek nikdy neodmítl. Přitáhl si jej ještě blíž. Zavrčel blahem, když se mu chlapcovy ruce konečně váhavě vyhledaly jeho boky, trup, pomalu se obmotaly kolem jeho těla.

"Nikdo už ti neublíží," zašeptal, jistý si svou lží.

"Slibuješ?" zeptal se Isaac v tak dětském gestu, až to Dereka zabolelo.

"Slibuju," odpověděl.

Něco v Isaacovi se tím zlomilo. Zhroutil se na Dereka celou svou vahou. Sevření jeho paží ztratilo veškerou váhavost. Cítil, jak se Isaacovy prsty pevně chytají látky jeho trička na zádech.

Derek si byl plně vědom toho, jak moc je Isaac zlomený, proto si jej přeci vybral. Přesto pokaždé, když se k němu chlapec tisknul, plačící, vyděšený z otce, který byl již několik dní mrtvý, tak nekonečně křehký… cítil, jak se jeho vlastní duše láme pod vahou Isaacovy bolesti.

Kdyby mu někdo ještě před měsícem řekl, že bude v noci vzhůru, aby mohl utěšovat ubrečeného teenagera, vysmál by se mu. A přesto si nedokázal představit místo, kde by v ten moment byl raději. A nesouviselo to jen s tím, že Isaac byl jeho beta a on měl v celém svém bytí zakódováno to, že se o něj musí postarat.

Možná za to mohl fakt, že Isaac byl to nejbližší rodině, co na světě momentálně měl.

Derek se mu začal třít tváří o rameno, o krk, o paži. Dával na něj svůj pach všude, kam dosáhl.

Jsi v bezpečí, máš rodinu, nejsi sám. Ani já nejsem sám.

A Isaac se o něj taky otřel tváří. Pomalu, opatrně. Opět se ptal na svolení. Derek se do jeho doteku opřel, opojen tím, jak se jejich pachy postupně mísily. Panika pomalu mizela do pozadí. Zůstala fascinace. Fascinace Derekem, jejich spojeným pachem. Bylo nerozeznatelné, kde končí Isaac a kde začíná Derek. Vděk. Moře vděku. Láska. Bratrská, čistá láska.

Derek to od začátku plánoval, dát kousnutí někomu zoufalému, někomu, komu tím zachrání život a kdo za ním díky tomu půjde kamkoliv. Někomu, kdo beze slova udělá všechno, co mu řekne. Proč tedy tolik bolela ta bezmezná důvěra, kterou v něj Isaac měl? Byl si až příliš dobře vědom toho, že všechny ostatní, které kdy miloval, vždy zavedl do záhuby.
Pohladil Isaaca po kudrnatých vlasech, načež se jemně vymanil z jeho sevření.

Derek nemluvil. Nechtěl narušit okamžik, který měli.

Zvedl se, odházel z místnosti. Isaac zůstal stát na místě jako přikovaný. Jeho srdeční rytmus se opět začal zrychlovat. Panika prosakovala štěstím v jeho pachu.

"Omlouvám se. Neměl jsem… bylo to moc? Promiň," začal mumlat. "Neodcházej."

Derek ho něžně chytil za zápěstí, daleko něžněji, než původně zamýšlel.

Vedl si Isaaca k sobě do postele. Cítil z chlapce zmatek. Posadil ho na ni, chvíli se díval do těch vyplašených, nechápavých očí. Dlouhé řasy se zatřepetaly s každým mrknutím. Derek se musel donutit odtrhnout od nich pohled. Položil se na matraci vedle něj. Isaac jej nejistě sledoval. Počkal, než dvakrát poklepe na místo, které mu udělal pod přikrývkou, než se váhavě natáhl vedle Dereka. V dostatečné vzdálenosti, aby se ho nikde nedotýkal. Derek sledoval, jak se chlapec opět stočil do klubíčka. Vděk z něj byl cítit na metry. Bezmezná důvěra v jeho pachu jako kdyby Derekovi dala pěstí do žaludku. Přitáhl si Isaaca blíž, schoval si jej v náručí.

"Alfa by neměl pouštět bety takhle blízko," zašeptal Isaac po chvíli, perfektně zachumlaný s obličejem zabořeným v Derekově hrudi.

Derek zamrkal. Měl pravdu. Nikdo neměl vstoupit do pelechu alfy. Stejně jako nikdo neměl vstoupit do života a srdce Dereka Halea.

Ale odpověď byla prostší než cokoli.


"Stejně jako by otec neměl vztáhnout ruku na své dítě."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013