Barvy || 1. kapitola

2. listopadu 2016 v 6:00 | Hotaru |  Barvy
Zdravím, dneska vám oficiálně představuju první kapitolu nového středečního cyklu. Doufám, že se vám bude líbit. Dále je možné, že kromě středy a soboty začne vycházet ještě jeden cyklus, přeložený. Netuším ale, jak byste to ocenili, vzhledem k nízkému zájmu poslední dobou. Každopádně si užijte čtení.



Hoseok se vždy považoval za veselého člověka, který dokázal zvednout náladu komukoli, s kým se setkal. Už v momentě, kdy jej poprvé uviděl, jak kráčí po zakouřeném klubu, obličej stažený v bolestné lhostejnosti, i se svými zářivě oranžovými vlasy a trikem, které víc odhalovalo než zahalovalo, věděl, že na něj je jeho pozitivní energie málo.

Později toho večera, když si chlapce vedl domů, když jej poprvé pokládal do svých peřin, si tím byl jistý. Bělostná kůže posetá oděrkami, modřinami, vpichy. Měl utéct, dokud měl možnost. Nedokázal to. Nechal Yoongiho, aby jej okouzlil a neodvolatelně přivázal k sobě.

Yoongi mizel, vracel se. Odháněl od sebe Hoseoka a poté se mu v slzách vrhal do náruče a prosil ho, aby jej vzal zpátky. Hroutil se. Setkání od setkání hubenější, zničenější, trochu víc rozpadlý ze všeho toho svinstva, kterým žil.

Hoseok věděl, že je pouze svědkem jeho konce. Že dřív nebo později se Yoongi přestane vracet. Snad už mu definitivně přestane záležet na všem, co se netýká další dávky. Možná bude příští nadílka rozkoše pro jeho poničený organismus moc a on už nebude schopný přijít. A nebo ho Hoseok přestane bavit stejně jako desítky před ním. Desítky těch, které měl Yoongi současně s ním.

Nikdy se svou promiskuitou netajil. A Hoseok si na ni nikdy nestěžoval, ačkoli ho drásala až do morku kostí. Bál se. Bál se, že pokud cokoli řekne, chlapec zmizí. A to on nechtěl dopustit. Nikoli však kvůli sobě. Kvůli Yoongimu se tak moc děsil dne, kdy už se mu chlapec v noci neobjeví na prahu.

Hoseok nebyl hloupý. Věděl, že Yoongi se nevrací kvůli tomu, že by se snad nemohl nabažit sexu s ním. Ne, tím to nebylo. Hoseok sice nikdy nebyl dost veselý na to, aby dokázal Yoongiho změnit. Ale byl dost silný na to, aby jeho světu dodal aspoň vybledlé náznaky barev.

Skryté v maličkostech mu Hoseok daroval všechny barvy, co měl. Drobná gesta, která Yoongi tolik potřeboval. A která Hoseoka tolik ničila. Dělala z Yoongiho daleko víc, než čím byl. A pořád příliš málo na to, aby byl tím, co potřeboval a chtěl Hoseok.

Pohlazení, doteky, objetí, slova šeptaná v hluboké noci. Hoseok věděl, že Yoongi se díky tomu vždy alespoň na okamžik cítí chtěný a speciální. Proklínal všechny ty, co s tak křehkým stvořením zacházeli způsobem, který ho poškodil natolik, že nedokázal přijmout kompliment. Okouzlené udivení, které se mihlo chlapcovýma očima pokaždé, když mu Hoseok něco daroval, uvařil. Když se jej dotkl bez úmyslu si jej vzít. Vděk.

A do rána stejně vždycky zmizel. Někdy na pár dní, někdy na pár týdnů. Hoseok čekal. Vždycky čekal.

A Yoongi se vždycky vrátil. O trochu hubenější, o trochu zničenější. Čerstvé vpichy, pach alkoholu. A Hoseok se pokoušel vše vyléčit, dát chlapcovu světu o něco víc barev z toho svého.

Až se jednoho pátečního večera, kdy seděl sám doma a sledoval v televizi program, který jej nebavil, mu to došlo. Dal mu jich příliš mnoho. Jeho vlastní svět se topil v šedi, měnil se ve šmouhu. Šmouhu, která se občas rozzářila oslnivou oranžovou, když se chlapec vrátil.

Ale nyní čekal již sedmý týden a chlapec se stále nevracel. Barvy se vytratily docela.

×××

Bylo pondělí, skoro půlnoc. Hoseok se naučil chodit spát pozdě. I když se z práce vracel vyčerpaný, vždycky do pozdních hodin čekal. I po čtyřech měsících stále doufal.

Hoseok ztuhnul, když uslyšel zvonek. Neváhal, během vteřiny byl u dveří. Otevřel. A zůstal stát jako zařezaný.

Byl zpátky. Byl opravdu zpátky. Celý promoklý, vlasy padaly do očí, plakal. Třásl se.

Hoseok se neptal, nikdy se neptal. Prostě chlapce vtáhnul dovnitř. Zavřel za ním dveře. Objal jej, vší silou jej k sobě tisknul. Prodíral se jeho zmoklými vlasy, hladil jej po zádech. Triko na něm plandalo, prsty i přes oblečení jasně cítily každou kost, každé žebro, všechny obratle. Zase zhubnul. Daleko více než kdykoli předtím.

Odtáhl se, prohlédl si vzlykajícího mladíka. Pohladil jej po vlasech, po tvářích, přes ramena, paže až k dlaním, za které jej chytil. Něžně hladil klouby jeho prstů.

"Máš hlad?" zeptal se, na odpověď však nečekal. "Pojď, něco ti uvařím."

Usadil chlapce ke stolu a pustil se do vaření. Chlapec pořád brečel, utíral si slzy do hřbetu dlaně. Hoseok měl nutkání k němu přijít, vtáhnout si jej do náručí a už nikdy nenechat svět, aby mu ublížil. To by Yoongiho hrdost ale nedovolila a on by mu utekl, takže se Hoseok donutil k tomu, aby pokračoval ve vaření. Dělal, že si chlapcovy slabosti nevšiml.

"Nechceš se jít zatím osprchovat? Musí ti být zima. Ve skříni si vezmi něco čistého na sebe. A ručník a kartáček na zuby máš tam, kde vždycky."

Doufal, že Yoongimu chvilka soukromí a možnost se pořádně a beze svědků vybrečet pomůže. A nejspíš se nemýlil, protože chlapec se smutně pousmál, přikývl a beze slova opustil místnost.

Přítomnost Yoongiho byla pro Hoseoka přímo opojná. Byl to dokonalý pocit, mít jej zpátky. Být si jistý, že je v pořádku a bezpečí. Moc se jej dotknout. Za ty dlouhé měsíce už téměř zapomněl, jak moc nádherný chlapec je. Jak křehce vypadá. O to víc na něj nyní jeho přítomnost působila. Yoongi jej měl obnaženého na kost, mohl si dovolit cokoli, Hoseok by jej nechal.

Bolelo to. Tak moc to bolelo, když se Yoongi vrátil z koupelny, na sobě jen jedno z Hoseokových triček, které bylo příliš velké i samotnému Hoseokovi. Yoongi v něm plaval. Posadil se na židli, přitáhl si kolena k hrudi, zachumlal se do trička. Jako malé ztracené kotě.

Hoseok před něj postavil talíř a sklenici džusu. Posadil se naproti chlapci a jen se díval. Sledoval každý chlapcův pohyb. Tak něžně si vkládal hůlky mezi rty. Svět byl najednou tak bolestně barevný. Tak opravdový a ostrý. Hoseok měl pocit, jako kdyby se vynořil zpod hladiny.

"Děkuju," špitl Yoongi, když dojedl.

Uklidil talíř do dřezu, napustil na něj vodu a chystal se jej začít mýt. Hoseok jej jemně chytil za zápěstí a donutil jej ruce z dřezu vytáhnout

"Dneska to nech být. Tak dlouho jsem tě neviděl..." odpověděl jeho tázavému pohledu.

Yoongi na něj hleděl, díval se mu zpříma do očí. Mohlo to trvat vteřiny, minuty. Čas najednou ztratil význam. Nebyl podstatný stejně jako svět tam venku. Oba to cítili. Poté Yoongi Hoseoka popadl za zápěstí, vedl jej do ložnice, aniž by přerušil oční kontakt. Shodil jej do postele. A díval se. Stále se díval. Nebylo v tom nic vášnivého. Bylo to daleko víc. Víc intimní, než cokoli, co kdy s Yoongim Hoseok zažil. Chlapec se k němu sklonil, stáhnul mu tričko. Zatlačil na jeho ramena, položil jej na postel, sám si lehl vedle něj.

Hoseok byl zmatený, když se Yoongi přitulil, objal jej, zavrtal tvář do jeho krku. Žádný náznak toho, že by se Yoongi chystal zajít někam dál. Jen jej držel, drtil jej v náručí, jako kdyby měl jinak svět skončit. Hoseok jeho sevření opětoval, přitáhl si chlapce ještě blíž, natočil se na bok. Co kdyby svět opravdu skončil, kdyby jej pustil?

Cítil Yoongiho dech na své hrudi. Zabořil nos do jeho vlasů. Voněly jeho šamponem. Aspoň pro zatím byl tedy chlapec jeho. Jenom jeho.

"Stalo se něco?" zeptal se.

Neskutečně nejistý, neskutečně opatrný. Částečně čekal, že Yoongi vybuchne, naštve se a vybouří pryč z bytu. Stejně tak, jak to udělal, když tuto chybu Hoseok udělal poprvé. Musel se však zeptat - jeho chování bylo příliš jiné, příliš neznámé. Pro Hoseoka Yoongi nikdy neznamenal jen sex. On pro Yoongiho ale ano. Každé setkání bylo jen za tím účelem. A Hoseok se nedokázal srovnat s tím, že by to mělo být jinak. Yoongi se zdál o tolik dosažitelnější, o tolik přístupnější. A pořád na míle daleko.

Chlapec se mu zamrvil v náručí, povzdechl si. "Nechtěl jsem se vracet."

"Aha."

I samotnému Hoseokovi jeho vlastní hlas zněl tupě a prázdně. Yoongi se čelem opřel o jeho rameno, znovu si povzdechl.

"Přesně takhle jsem nechtěl, abys to pochopil. Promiň," zašeptal.

"A… jak jsem to měl pochopit?" zajímal se Hoseok.

Zoufale se snažil, aby chlapec z jeho hlasu neslyšel, jak moc mu na jeho odpovědi záleží. Odvedl však mizernou práci.

"Chtěl jsem se vrátit, až budu čistý. Víš, vrátit se a už zůstat. Už neodejít," promluvil Yoongi, hlas zbavený jakékoli emoce. "Čtyři měsíce jsem byl čistý."

"Opravdu? To je skvělé!" zajásal Hoseok.

"Až do včerejška. Včera jsem si dal dávku," zašeptal Yoongi, jako kdyby Hoseokovu nadšenou odpověď ani neslyšel. "A už mám sehnanou další."

"Možná jednou zůstaneš."

Možná jednou budu silnější než to svinstvo.

"Hm, možná."

Ale nebude to dnes, napadlo Hoseoka, když se uprostřed noci vzbudil a slyšel Yoongiho, jak se tiše obléká. Chtěl jej zastavit, chtěl jej prosit.

Zůstal ležet a dělal, že spí, až než slyšel, jak se za Yoongim zavřely dveře.

 


Komentáře

1 I'm not hurt at all. I'm not hurt at all. | Web | 2. listopadu 2016 v 9:15 | Reagovat

Víš... Vycucla jsi ze mě duši. I to poslední, co z ní zbylo po tom všem... A nevím, jestli najdu sílu na to po tobě tu cihlu hodit. Možná až se mi povede vyhrabat se ze svého milovaného emo koutku, kam jsi mě zahnala. Takže teď si budu opakovat svojí mantru šťastného konce a... tak.
(Find a man who is as lovely as Jung Hoseok. Goddammit.)

2 Hatachi Hatachi | Web | 2. listopadu 2016 v 19:16 | Reagovat

To je tak smutné. A je těžké se odrazit od samého dna, ale když se to povede, tak je ještě těžší udržet se nad hladinou. Jsem zvědavá, jak si Hoseok a Yoongi povedou dál. Těšim se na další díl...

3 Asuka Asuka | E-mail | Web | 4. listopadu 2016 v 20:18 | Reagovat

Hned jak si zveřejnila anotaci, tak jsem se těšila...
Ale nemám nejmenší tušení, čím si mě to ksakru přetáhla po hlavě, protože tady už nějakou dobou ležím pod stolem a ptám se, co to je život.

dobrou

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013