Barvy || 4. kapitola

23. listopadu 2016 v 6:00 | Hotaru |  Barvy



Hoseok stiskl Yoongiho ruku ve své a usmál se, když se na něj chlapec konečně podíval.
"Bude to v pořádku," povzbudil ho.
Yoongi pochybovačně zkroutil rty, ale nic neřekl a dál se nechal vést směrem k davu. Hoseok delší dobu pozoroval, že se Yoongi začal stranit lidí. Hoseok si ani nepamatoval den, kdy chlapec opustil jeho byt. Vždycky tam byl, když odcházel do práce a také když se z ní vracel. Začínal si dělat starosti, a proto jej donutil vyjít ven. Cesta na městský festival se zdála jako příjemná, nenásilná alternativa.
"Pokud se ti tu nebude líbit, půjdeme hned domů," ujistil Yoongiho, když viděl, jak nejistě a nespokojeně vypadá.
Yoongi se poté trochu uvolnil. Tisknul Hoseokovu ruku, šel u něj blíž, než bylo společensky vhodné, ale vypadal, že se baví. Smál se, ukazoval na věci, které jej zaujaly. Zvesela Hoseokovi vyprávěl historky z dětství.
Těch si Hoseok obzvlášť cenil. Yoongi moc nemluvil o svém životě před smrtí rodičů, a tak to pro Hoseoka bylo naprosto nové a neprozkoumané území. A v ten moment, rozesmátý, tak nádherný v podzimním slunci, Yoongi Hoseokovi konečně přišel jako úplný člověk. Zářil všemi barvami, které si Hoseok uměl představit. Sledoval drobné vrásky kolem chlapcových očí, když se smál. Vnímal, jak palcem nevědomky hladí hřbet jeho ruky. A věděl, že mu ty roky v šedi za to stály.
"Suga?" ozvalo se těsně vedle nich.
Postavil se před ně drobný chlapec, pohled zabodnutý do Yoongiho. A Yoongi… Yoongi se zatvrdil. Hoseok s děsem sledoval výraz, který mu byl před pár lety důvěrně známý. Kamenný obličej, tak nádherný, tak děsivý a chladný.
"Taemine."
I jeho hlas byl cizí. Hoseok pomalu začínal panikařit. Netušil, co se děje, ale odmítal přijmout fakt, že se jeho barevný Yoongi mění ve starou, černobílou verzi. Že ta verze dost možná nikdy nezmizela. Jemně jej tahal za ruku, aby mu naznačil, že by radši odešel. Yoongi nereagoval.
"Heechul tě hledá. Všude," prohlásil cizinec s podlým úšklebkem.
Hoseok cítil, jak se Yoongi zachvěl. "Heechul si může nasrat."
S tím se otočil a i s Hoseokem odcházel. Čím dál od Taemina byli, tím rychleji se Yoongi pohyboval. Na chodníku k jejich dveřím už Yoongi běžel a Hoseoka táhl za ruku za sebou. Klepající se prsty nebyly schopné správně uchopit klíče a odemknout. Hoseok mu musel je musel jemně vzít a odemknout místo něj.
Yoongi jej potom protáhl dovnitř a zabouchl za nimi dveře. Nezastavoval se, pokračoval do schodů jako splašený. Hoseok mu sotva stačil. Než stihl i s klíčemi vyběhnout za chlapcem, Yoongi už lomcoval dveřmi od bytu a snažil se probourat dovnitř. Hoseok byl jeho reakcí šokovaný, ale rozhodl se mlčet. Místo toho jej odstrčil, odemkl a nechal jej vklouznout dovnitř první. Sám vešel za ním a zamkl za nimi dveře na dva západy, načež přidal i řetízek. Yoongi stál opřený o stěnu vedle dveří do ložnice, zhluboka dýchal.
Yoongiho klepající se kolena vypověděla službu a on se po zdi svezl na podlahu.
"Bude to v pořádku," opakoval Hoseok, když si k němu klekal a objímal jej.
Neptal se.
Nechtěl znát odpovědi.

×××

Trvalo to celé dva týdny, než se Yoongi aspoň trochu uklidnil, další měsíc, než byl stejný jako předtím. Byla sobota. Hoseok měl před sebou týden volna, s Yoongim plánovali odjet na pár dní do Daegu. Yoongi se chtěl podívat na hrob rodičů. Také se chtěl přesvědčit, jestli jeho teta a babička ještě žijí. Hoseok byl rád. Yoongi se poslední dobou hodně zlepšoval.
Leželi spolu na pohovce, přehrabovali se fotkami z Hoseokova dětství. Měl jich doma jen pár, zbytek byl u rodičů, ale Yoongi se jimi zdál téměř až posedlý. S nesmírným zaujetím si každou několik minut prohlížel, načež ji opatrně odložil a přesunul se na další.
Bytem se ozval zvonek. Yoongi vzhlédl.
"Seď, já tam dojdu. To si sousedka určitě zase zapomněla klíče," protočil očima.
Měl by jí něco říct. Tento týden to bylo už potřetí. A také by ji měl varovat, že příští týden nebude doma, takže se do bytu nejspíš nedostane, pokud v zapomínání hodlá i nadále pokračovat.
Popadl náhradní klíče z košíku. Ani se nepřesvědčoval, jestli to je ona. Otevřel dveře. Zamrkal.
Člověk na druhé straně dveří se postarší ženě ani trochu nepodobal. Byl to muž, o něco starší než on sám. Vysoký, hubený. Dlouhé černé vlasy mu spadaly do uhrančivých očí. Rty se roztáhly v šelmovském úsměvu.
Hoseok nikdy neviděl nádhernější stvoření.
"Zdravím," zavrněl muž. "Je tu Suga?"
Z podivného důvodu to z jeho úst neznělo jako otázka. Hoseok se chystal chlapce zavolat, když se mu do předloktí zaryly jeho nehty.
"Heechule," promluvil Yoongi slabým hlasem.
Hoseok se Yoongim nechal odsunout stranou. Cítil se nepatřičně, když se jej tak drobný chlapec snažil zaštítit vlastním tělem.
"Copak ti to Taemin nevyřídil?" zeptal se Yoongi.
Heechul pouze pozvednul obočí.
"Naser si."
Heechulův úsměv se ještě rozšířil. Tak přeslazený, až to Hoseoka děsilo.
"Ale no tak, Suga-ah. Já chtěl být hodný. Podívej," protahoval muž hravým toném, načež zalovil ve vnitřní kapse bundy a vytáhl pytlík s bílým práškem. "Přinesl jsem ti dáreček."
V Hoseokovi by se krve nedořezal, když Yoongi přišel o krok blíž k Heechulovi, prsty se natahovaly po pytlíku. Yoongi se jej na setinu vteřiny dotknul, pohladil igelit, v očích pohled, který věnujete starému příteli. Heechul se opět sladce pousmál a schoval pytlík.
"Suga, Suga, copak nevíš, že to něco stojí?" zasmál se. "Víš, kde mě najdeš a kolik tě to bude stát."
Yoongi pomalu přikývl, pohled upřený na místo, kde tušil vnitřní kapsu mužovy bundy.
Heechul střelil pohledem po Hoseokovi, v jeho očích se bestiálně zalesklo, poté udělal krok blíž k Yoongimu, rty přejely po jeho tváři. "Nebo bys rád zase zaplatil jinak, Suga-ah?"
Hoseok tam stál, neschopný jakkoli reagovat. Sledoval Heechula, jak se dotýká jeho Yoongiho. A neměl se k tomu, aby s tím něco udělal.
Heechul Yoongiho naposledy pohladil po tváři, načež se vydal ke schodům. "Chyběl jsi nám, Suga-ah."
A poté byl pryč.
Hoseok mlčel. Poprvé v historii jejich vztahu nemlčel proto, aby se Yoongiho nedotkl nebo aby mu dal prostor. Mlčel protože nevěděl, co říct. Absolutně netušil, co se to právě událo.
Yoongi na druhé straně vypadal, že to ví naprosto přesně. S prázdným výrazem zavřel dveře, otočil se a odešel zpátky do obýváku. Hoseok zůstal na chodbě dlouhé minuty a přemýšlel, co bude dělat. Poté se několikrát zhluboka nadechl a vešel do místnosti za Yoongim.
Chlapec seděl na pohovce, záda perfektně rovná, rty stažené do rovné linky.
"Chceš tu dávku?" zeptal se Hoseok, ačkoli i jemu samotnému to znělo spíš jako oznámení.
"Jo."
"Tak moc, že kvůli tomu zahodíš všechno, co máme?" pokračoval.
Odpovědí mu bylo ticho. Stačil jediný pohled do jeho očí a věděl, že ticho znamená souhlas.
"Dobře," zamumlal si pro sebe Hoseok.
Vzal obálku se svými úspory, vytáhl z ní štos bankovek. Položil ho na stolek přímo před Yoongiho.
"Vem si to. Kup si dávku. Nevadí mi to," řekl mu, zatímco si na sebe začal oblékat bundu. "Ale pokud máš aspoň trochu úcty k tomu, co jsme… ne… k tomu, co jsi ty, nedělej to. Jsou to peníze na cestu do Daegu, rozmysli se, co je pro tebe důležitější."
Nepodíval se na Yoongiho, když hledal klíče a mobil. Nechtěl vidět v jeho očích odpovědi. Chtěl mít naději.
"Přespím u Taehyunga," řekl, když vyrazil do chodby.
Ve dveřích se otočil, ale oči od podlahy neodlepil. "Miluju tě. A tvoje rozhodnutí to nezmění, ano?"
Yoongi zamručel na odpověď.
Hoseok vystřelil ze dveří.

×××

Hoseok u Taehyunga zůstal až do odpoledne, příliš vyděšený z toho, co doma najde, až se vrátí. Když rafička na hodinách ukazovala čtvrtou hodinu, uznal, že už to nemůže dál oddalovat. Byl strachy bez sebe, když odemykal dveře. Okamžitě jej do nosu udeřil pak cigaret a alkoholu. Snažil se to vytěsnit, když věšel bundu a zouval si boty.
Předpokládal, že Yoongiho najde v obýváku, ale objevil tam jen pár prázdných flašek. Nebyl ani v kuchyni, ani v koupelně. Hoseok jej nakonec našel, jak leží na posteli, v ruce flaška vodky. Vedle něj na peřinách ležel plný popelník, krabička cigaret a zapalovač.
Yoongi si první ani nevšiml toho, že Hoseok přišel do místnosti. Dál ležel a pil.
Hoseokovo srdce vynechalo úder a poté jako kdyby puklo. Už zapomněl, jaký černobílý Yoongi byl. Předtím jej snášel lépe. Předtím neznal Yoongiho ve všech barvách duhy. Díval se na chlapce, poté se posadil na postel vedle něj. Jemně jej pohladil po vlasech, odhrnul mu pár zbloudilých pramenů z čela. Líně uvažoval, jestli si je znovu obarví na oranžovo.
"Jsme v tom znovu, co?" promluvil po chvíli, hrdlo nepříjemně stažené. "To nevadí. Zvládneme to. Zvládli jsme to už jednou, ne? Jsi silný. Bude to v pořádku. Bude to dobré."
Netušil, koho utěšoval.
Yoongi se hltavě napil z flašky. Poté jeho oči vyhledaly ty Hoseokovy. Chlapec se na něj usmál. Nádherně, čistě, tak nadšeně.
A poté sáhl do kapsy od kalhot a vytáhl balíček peněz. "Vzal jsem si z toho na pití a na cigára. Snad to nevadí."
Hoseok na něj nevěřícně hleděl, poté se i jeho rty roztáhly do úsměvu.
"Nekoupil sis to."
"Ne."
Hoseok se k Yoongimu sklonil, políbil jej na čelo. "Věřil jsem ti."
Yoongi se usmál. Naznačil Hoseokovi, že se má sklonit. Hoseok poslechl.
Yoongi se posunul na posteli, rty jen kousek od Hoseokova ucha.
"Miluju tě," zašeptal.
Poprvé.



 


Komentáře

1 voskii voskii | Web | 23. listopadu 2016 v 17:17 | Reagovat

Myšlenky se třídí špatně, když vedle tebe sedí spolužák a nadšeně ti kouká přes rameno... So here we go.
Yoongi je... nepředvídatelný. A Hoseok až moc trpělivý. (Chci svého Hoseoka...) Trochu jsem se bála, že budu zase brečet, protože s těmahle dvěma a tebou to jde snadno. Ale ten konec? Já říkala, že je to snadný...

Ámen.

2 Hatachi Hatachi | Web | 23. listopadu 2016 v 20:29 | Reagovat

Bála jsem se, že Yoongi půjde a tu dávku si koupí. No...překvapil mě....hodně překvapil.
Bylo to moc hezké...

3 S c a r s S c a r s | Web | 24. listopadu 2016 v 11:40 | Reagovat

Vypadá to, že Hoseok věřil Yoongimu víc než já, ale na druhé straně jsem ráda, že jsem se spletla. Ahh, I really love this! Jsme teprve v polovině povídky, takže jsem se ještě pořád nezbavila pocitu nejistoty a asi mě nepřejde do okamžiku, než se tady objeví poslední kapitola. Pořád to ještě může jít do háje a snažím se na to psychicky připravovat. :D Vidíš, jak ti vůbec nevěřím?!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013