Barvy || 5. kapitola

30. listopadu 2016 v 6:00 | Hotaru |  Barvy



Hoseok Yoongimu po aféře s Heechulem tisíckrát opakoval, že pokud se teď necítí na návštěvu Daegu, nemusí jezdit. Navrhl mu, že si přesune dovolenou na nějaké pozdější datum. Chtěl, aby si to tam Yoongi užil a neodjížděl s negativními pocity. Konec konců to byl jejich první společný výlet a Hoseok by lhal, kdyby řekl, že nechtěl, aby byl pro Yoongiho perfektní už jen kvůli tomu.
Yoongi ale trval na tom, že pojedou v původním termínu. Říkal, že je v pořádku a že to nic nebylo. Hoseok si myslel, že jeho nadšení pro odlet na druhý konec Koreje měl něco společného s tím, že tam si Yoongi mohl být jistý tím, že se mu Heechul znovu neobjeví na prahu. Své domněnky však před Yoongim neventiloval nahlas.
První komplikace nastaly už u balení věcí.
"To je všechno, co si balíš?" zeptal se Hoseok při pohledu na dvě trička, dvoje ponožky a boxerky.
Na pětidenní výlet se mu to zdálo málo.
Yoongi se na něj zmateně podíval a s dětským zděšením se zeptal: "Myslíš, že je to málo? Dřív mi tohle vystačilo na dva týdny."
Hoseok se to rozhodl nekomentovat. Opět zapomněl, kým Yoongi byl. A jak moc byl stále rozbitý. Místo toho mu ze šuplíku s úsměvem podal další oblečení.
Yoongi pohledem přejel mezi Hoseokovou a svou vlastní, podstatně menší, hromadou oblečení na posteli. S rudými tvářemi začal rychle vybírat další. Hoseok jej pohladil po zádech, na rtech povzbudivý úsměv. Yoongi po něm střelil pohledem. Jeho ramena se trochu uvolnila, když si uvědomil, že ho Hoseok chápe.

×××

"Mám rád vlaky," prohlásil Yoongi, když se v kupé přitulil k Hoseokovu boku.
Hoseok jej táhle pohladil po paži, chytil jeho dlaň do své a pohrával si s jeho prsty. "Jo?"
"Jo. Vždycky, když mě vyhodili a já neměl kam jít, šel jsem do vlaku."
Hoseok si na okamžik představil hladového, vyděšeného Yoongiho skrčeného v rohu kupé.
Mlčel, ale přitáhl si drobné tělo blíž.

×××

Hoseok se nejistě podíval po Yoongim. Stáli před domem jeho babičky, daleko od pouličních lamp, skryti ve stínu.
"Já tomu nerozumím."
Yoongi se na něj podíval, na tváři posmutnělý úsměv. Poté svůj pohled stočil zpátky na chodník k budově. Stejně jako jej upřeně sledoval už posledních dvacet minut.
Po chvíli se po cestě začala přibližovat postarší žena, obě ruce plné nákupních tašek.
"To je ona," zašeptal Yoongi.
Hoseok se už - už chystal jít ji pozdravit, ale něco v Yoongiho výrazu jej zastavilo. Jeho pohled byl něžnější než kdykoli předtím. Oči plné smutku, lásky…
"Nechci, aby mě viděla… takhle," zašeptal potom. "Myslí si, že jsem vystudoval. Že jsem jen nevděčný a po nalezení lepšího života se už neozvu. Je to tak lepší. Nechci jí přidělávat starosti."
Hoseok stiskl jeho prsty v povzbudivém gestu.
Yoongi počkal, než stařenka vešla do vchodu. Než se rozsvítilo její okno ve druhém patře.
"Jdeme," otočil se k odchodu.

×××

Hoseok seděl v hotelovém pokoji. Čekal, než se Yoongi vysprchuje. Přemýšlel o tom, co říkal odpoledne při návštěvě hrobu jeho rodičů.
"Styděli by se za mě, že?" vypadlo s něj po chvíli nepřítomného koukání na jména na náhrobním kameni.
A potom začal vyprávět. O tom, jak měl velké sny - přijatý na soulskou univerzitu, stěhující se do velkého města. Maloval si dokonalou budoucnost. Práci, dům, ženu, děti, psa. Stihl absolvovat jediný rok, než jeho rodiče zemřeli v autonehodě. On sám s babičkou nebyl schopný školu financovat, a tak musel odejít. A potom potkal Heechula, který změnil všechno.
Hoseok nedokázal vymazat z hlavy tón, kterým Yoongi opakoval, že je jen přítěž společnosti. Nic neumí, nic jej nebaví, nepracuje, nic nedělá…
Yoongi přišel z koupelny, zabalený do županu. Hoseok líně uvažoval o tom, jak je to dlouho, co měl dovoleno se toho těla dotknout. Nedokázal se dopočítat. Nevadilo mu to, na některé věci se vyplatí čekat.
"Yoongi?" oslovil jej, když se chlapec začal přehrabovat v taškách.
"Hn?" zeptat se chlapec, aniž by svou pozornost přesunul od věcí v tašce.
"Přemýšlel jsem," začal.
Yoongi se na něj otočil, oči jemně rozšířené. Poté se nuceně usmál a posadil se na postel vedle něj. "Jo? O čem?"
"Říkal jsi o tom, že ti vadí, že pořád nic neděláš, že nic nejsi..."
Yoongi sklopil pohled a přikývl. Nervózně si pohrával s vlastními prsty
"Přemýšlel jsem… školné si mohu dovolit..." nadhodil Hoseok opatrně.
Nebyl si jistý, jak bude chlapec reagovat. Nerad byl někomu něco dlužný. Mohl už snad ale poznat, že Hoseok to pro něj dělá rád?
"Školné?" nechápal Yoongi.
Hoseok s úsměvem přikývl. Pobaveně sledoval, jak se chlapcův obličej rozzářil pochopením.
"Školné?!" zopakoval.
"Mohl by ses vrátit do školy. Vím, jak nerad jsi mi něco dlužný. Můžeš mi to vrátit, až vystuduješ a najdeš si práci. Myslel jsem, že bys -"
Nebyl schopný svou větu dopovědět, protože se mu Yoongi pověsil kolem jeho krku a vyhledal jeho rty.
"Miluju tě," opakoval šeptem.
Hoseok nadšeného chlapce hladil po vlasech, nechával se líbat.
Cítil, že by nakonec přeci jen mohli mít normální život.



 


Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 30. listopadu 2016 v 18:28 | Reagovat

Škoda, že nenavštívili Yoongiho babičku. Třeba by byl mile překvapený, že na něj nezanevřela, tak jak si to myslí on. No uvidíme, co bude dál. Těšim se na další díl...

2 voskii ♡ voskii ♡ | Web | 30. listopadu 2016 v 22:12 | Reagovat

Připadám si, jak kdybych stála na ledu. : ◉ ∧ ◉ : ╏ A přemýšlím, jestli jít dál, nebo se vrátit radši na břeh, kde mě nic nepřekvapí. Protože... /this/.
A nevím, třeba už to víš, ale FRUSTRUJEŠ MĚ. ( ≧Д≦) Chci svýho Hoseoka. Kde ho koupím?? Pošleš mi ho? Prosím?!ヽ(;▽;)ノ
(plz)

3 S c a r s S c a r s | Web | 4. prosince 2016 v 14:52 | Reagovat

Ach ach, přeju jim ten normální život! A to fakt hodně. :'3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013