Kdyby || 1. kapitola

20. prosince 2016 v 6:00 | Hotaru |  Kdyby

Zdravím! Dnes vás čeká první den vánočního cyklu. Každý den až do vánoc vás poté čeká další. Doufám, že se vám bude povídka líbit.


"Min Yoongi!"
Yoongi svou matku náležitě ignoroval, pustil si hudbu ještě o trochu hlasitěji a ani jej nenapadlo, že by se zvedl od stolu. Uměl si živě představit, co by se po něm chtělo. Rozhodně neměl náladu na pomáhání s vánoční výzdobou nebo hůř, s pečením cukroví. Řekl si, že matka by možná ocenila možnost procvičit si hlasivky, přeci jen, od rána křičela pouze devět hodin. Jak on nesnášel předvánoční hysterii, i ze způsobilých žen dělala nepříčetné saně.
Dveře od pokoje se rozlétly. "Yoongi, ty mě neslyšíš?"
Oslovený vzhlédl od rozdělané práce, bez zájmu se podíval na matku. Stála ve dveřích v zástěře, podávala mu nějaký kus papíru.
"Peču a nemůžu od toho odejít. Mohl bys mi tohle skočit koupit?" zeptala se tónem, který nedovoloval odmítnutí.
Yoongi pokrčil rameny. Ze všech věcí, které po něm mohli chtít, takhle byla nejméně hrozná. Dokonce naopak - dostane se z toho blázince a ještě bude pochválený za to, jaký je vzorný syn. Výhodné pro všechny zúčastněné.
"Jasně, polož mi to na postel, hned jdu."
Mamka udělala, jak jí řekl, ačkoli mu nezapomněla zdůraznit, jak moc rychle vypsané suroviny potřebuje. Yoongi si povzdechl, založil stránku notesu na básně, poté jej hodil do šuplíku. Oblékl na sebe až směšný počet vrstev - v zimě mu neustále bylo chladno. Houkl na mámu, že jde a potom opustil byt. Ulevilo se mu, když konečně utekl z dosahu přeslazené vůně pečení a zvuku koled přeřvávané nekonečným luxováním a mixováním a něčím podobným. Měl rád svůj klid, Vánoce mu jej dost narušovaly. Možná i proto je tak neměl rád.
Nespokojeně si pro sebe mlasknul, když do něj v obchodě narazila spěchající žena. Další z důvodů, proč ten nebohý svátek nenávidět. Lidé se potom chovali jako stádo šílených krav. Rozhodl se, že to jejich strkání nebude komentovat, ačkoli přímo nesnášel, když do něj někdo vrážel. V duchu tuhle bitvu prohlásil za prohranou a líně se šoural k regálům s mlékem.
Považoval za úspěch, že se mu podařilo vše nakoupit a opustit nákupní centrum bez toho, aby mu někdo způsobil trvalou újmu na zdraví. Podíval se na hodinky. Zvládl to celkem rychle. Pousmál se, změnil směr a zaplul do svého nejoblíbenějšího pekařství. I se svým úlovkem se dal na cestu. Trvalo mu to. I když nebyla úplně zima a o sněhu se nedalo mluvit, náledí bylo. A on nebyl zrovna dvakrát šikovný, a proto se rozhodl, že radši půjde pomalu, než aby si zlámal nějaké končetiny. Byl si jistý, že by od matky dostal vynadáno, že jí tím kazí Vánoce.
Zazvonil, počkal až jej babička pustí dovnitř.
Pousmál se. U ní bylo ticho.
"Yoongi? Co tu děláš?" ptala se jej s úsměvem.
Yoongi jí podal balíček s pečivem. "Šel jsem okolo. Tvé oblíbené, ještě teplé."
Babiččin úsměv se ještě víc rozšířil. Pohladila Yoongiho po vlasech.
"To jsi nemusel, zlatíčko. Pojď dál," ustoupila ze dveří, aby mu udělala prostor.
"Promiň, já musím jít. Máma na mě čeká. Jen jsem ti to chtěl donést, když už jsem šel okolo," usmíval se.
Prohodil s babičkou ještě několik slov, slíbil, že další den po práci se staví. Potom se vydal na cestu domů. Aby byl upřímný, vůbec se mu zpátky do toho blázince nechtělo. Uměl si představit, v jakém stavu to teď doma je. A rozhodně toho nechtěl být součástí.
Došel domů, obrnil se proti koledám, cukroví a povykování. Položil tašku do kuchyně, potichu odešel do svého pokoje, doufaje, že si nikdo nevšimne jeho příchodu a nebude po něm nic chtít. Spokojeně se usadil do židle, když v tom -
"Min Yoongi! Zase jsi dovnitř nanosil vodu!"
Sluchátka se zdála jako nejlepší řešení.

×××

Yoongi vyšel z metra a slíbil si, že takhle před Vánoci už nikdy víc. Zdálo se, že se celé obyvatelstvo Daegu rozhodlo, že pojede zrovna ve stejnou chvíli jako on sám. S povzdechem si přitáhl šálu blíž ke krku. Bylo mu jasné, že se metru nevyhne - všechno bylo lepší než ta zima.
Zkontroloval čas na hodinkách. Půl páté. K babičce šel právě na čas.
Zahnul za roh, minul stánek s nechutně nevkusnými vánočními dekoracemi. Litoval každého, kdo do té hrůzy investoval jediný won. Bez povšimnutí pokračoval v cestě. K babičce už mu to potom trvalo jen pár minut. Brzy už byl v teple, u jejího kuchyňského stolu, a svíral v ruce hrneček s příjemně horkým čajem.
S úsměvem odmítal veškeré sladkosti, které mu nabízela. Nikdy jej nepřestala brát jako malého chlapce. Něco na tom mu přišlo podivně utěšujícího.
Přitáhl si kolena k bradě tak, jako to dělával, když byl ještě malý kluk. Sledoval babičku, jak kmitá po kuchyni a připravuje si věci na pečení.
"Yoongi? Mohl bys skočit do poličky pro kuchařku?" otočila se na něj od linky.
Oslovený neváhal, svižně se zvedl ze židle a vydal se do obýváku ke knihovně. Kuchařku nemusel hledat dlouho, jako malý kluk miloval, když mu babička dovolila listovat se ručně psanými recepty. Do dnes si pamatoval pocit naprostého vzrušení, když mu dovolila si pro knihu jít, jelikož už jako malý věděl, kolik pro ni ručně psané dědictví znamená.
Opatrně knihu vytáhl z poličky a chystal se jít zpátky do kuchyně, když si všiml, že z ní na zem vypadlo několik papírů. Nemohl jinak, než se pousmát. Babička v ní skladovala spoustu receptů a výstřižků. Přišlo mu to do určité míry roztomilé.
Popadl vypadané papíry a vrátil se do kuchyně ke stolu. Začal výstřižky rovnat zpátky dovnitř, když si všiml, že jeden z nich není recept ale fotka.
"Hele, co jsem našel, babi," vypadlo z něj dřív, než se nad tím stačil zamyslet.
Už - už plánoval dodat, že je to fotografie dědečka, když byl mladý. Naštěstí se na poslední chvíli zarazil, protože pohledný muž oděný do vojenské uniformy rozhodně dědeček nebyl. Nechápavě fotku otočil a podíval se na úhledné písmo - Kim Namhyuk, 1962.
Babička mu tázavě nahlédla přes rameno. Yoongi sledoval rychlost, se kterou se jí změnil výraz. Její obvyklý širokánský úsměv opadl, nahradil jej jiný, svým způsobem intimní. Yoongi její oči takhle neznal.
"Ah, skoro bych zapomněla, že ji tam mám," vypadlo z ní potom jemným tónem.
Yoongi se nadechoval k otázce, ale babička jej předběhla a začala vyprávět. První se jí třásl hlas, plný nejistoty. Potom se do něj vkradl úsměv. Namhyuk, muž kterého znala, když byla mladá. Tou dobou byl na vojně, doma na něj čekala žena. Proto se uchýlili k dopisům.
Yoongi tupě zíral na muže na fotce. Nebyl nádherný. Svým způsobem zajímavý, to ano. Ale pohledný nebyl. Přesto dokázal pochopit, že jeho babičce popletl hlavu. Na okamžik odběhla. Slyšel šramot z chodby, potom z ložnice. Nakonec se vrátila s širokým úsměvem a dvěma krabicemi od bot.
Dopisy. Byly jich stovky. Všechny plné toho stejného, neohrabaného písma.
"Nikdy jsem je nedokázala vyhodit, i když je to už skoro dvacet let od chvíle, co mi poslal poslední," pousmála se.
Yoongi tiše hleděl na způsob, kterým si dopisy prohlížela. Najednou se cítil nepatřičně, že v ruce žmoulá jeho fotku. Nepatřila mu. Nepatřilo mu to, co ti dva měli mezi sebou.
"Milovala jsem tvého dědečka," zašeptala. "Ale nikdy jsem na něj nezapomněla."
Yoongi se neptal, jen ji chytil za ruku a nepouštěl. "Jsem si jistý, že taky nezapomněl."
Zasmála se a vyskočila na nohy. Yoongi se rozhodl ignorovat hysterický podtón celého jejího pohybu. Podívala se na fotku, kterou Yoongi předtím položil na stůl. Její oči při pohledu na starý, vybledlý kus papíru zářily víc, než si je kdy pamatoval.
"Zajímalo by mě, co s ním dneska je. Ani nevím, jestli ještě žije," zatrylkovala.
Potom fotku položila mezi dopisy a obě krabice zavřela. Tvářila se, že na tom nezáleží, ale Yoongi ji znal příliš dobře na to, aby nepoznal, že je to jen maska.
Tvářil se, že s někým textuje, když se vrátila. Netextoval. Nikdy netextoval v její přítomnosti, na to mu byla moc drahá. Psal si veškeré informace o Kim Namhyukovi, které se od ní dozvěděl. Potom se pod záminkou návštěvy toalety nevinně vytratil, vklouzl k ní do ložnice a z krabic vylovil fotku.
Yoongi Vánoce nenáviděl a jejich smysl mu unikal. Ale tam, u babičky, v kuchyni plné vůně cukroví a čerstvých mandarinek, by ducha Vánoc pocítil i Grinch.

A o Vánocích se dobré skutky přeci dělají, ne?

 


Komentáře

1 voskii voskii | Web | 20. prosince 2016 v 16:16 | Reagovat

Popis předvánoční hysterie a procvičení hlasivek mě pobavil, zároveň vylekal, protože podobné zažívám doma. >.>
Těším se, co z toho vzejde a jak to skončí, protože... u know. :---)))  Připomnělo mi to čínský film Somewhere Only We Know s Krisem a podle popisu to zní romanticky a romantický Vánoce s Namjoonem a Yoongim... TwT be good to me. plz. ;A;

2 Hatachi Hatachi | Web | 20. prosince 2016 v 20:40 | Reagovat

Jsem zvědavá, jestli Yoongi Namhyuka najde. A co s tím vším bude mít Namjoon společného...třeba to bude jeho děda. No uvidíme...
Moc se těšim. Děkuju...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013