Kdyby || 2. kapitola

21. prosince 2016 v 6:00 | Hotaru |  Kdyby


Yoongi zkoušel hledat hned, jak přišel domů.
Google zklamal, našel mu pár ztracených existencí, spisovatele a druhořadého herce. Všichni příliš mladí na to, aby mohli být tím, koho Yoongi hledal. Přesto se nevzdával. Uměl být pořádně tvrdohlavý, když se pro něco rozhodl.
Trvalo mu to dva dny. Dva dny intenzivního prohledávání každého koutu internetu, který jej napadl. Zkoušel všechno od sociálních sítí, přes archivy až k obyčejným vyhledávačům. Když na něj potom vyskočil odkaz na kreslíře hentai mangy, pochopil, že to nemá cenu.
Přesto se nehodlal vzdát svého cíle. Pokud měl pro někoho zařídit šílené vánoční překvapení, byla to právě babička.
A tak udělal tu nejšílenější věc ve svém životě. Vydrancoval své konto s úspory na vysokou školu a najmul si detektiva.
Když si prorážel cestu zběsilým předvánočním davem při cestě do kavárny, ve které se s osobou z dané agentury měl sejít, očekával vysokého týpka v klobouku a dlouhém plášti. Možná si k němu v duchu přikresloval i fajfku, ačkoli v podniku, který si sám zvolil, se nesmělo kouřit. O to překvapenější potom byl, když se setkal s drobnou všetečně vypadající mladou slečnou oblečenou v příliš mnoha svetrech. Představila se jako Serine a téměř jedním dechem dodala, že se nemá za co stydět, že se s podobným druhem požadavků v tuto roční dobu setkávají často. Také ho ujistila o tom, že je jedna z nejlepších.
Yoongi sledoval, jak bezradně vypadá v pěti svetrech. Když potom převrhla cukřenku, začínal váhat o její způsobilosti. Své obavy však nahlas nevyslovil a místo toho ji rychle seznámil se vším, co o Kim Namhyukovi věděl. Přikyvovala a vše si pečlivě zapisovala, občas jej poprosila, aby jí něco zopakoval. Nakonec si ofotila fotku, kterou přinesl s sebou.
Yoongi odcházel z kavárny se smíšenými pocity. Serine se s jeho představami o detektivech neslučovala ani v nejmenším.
Trvalo to tři dny, než od ní dostal e-mail obsahující všechno, co našla, včetně fotografie a adresy jeho dcery. Severní Soul. Několik hodin cesty vlakem. Nezaváhal ani na sekundu. Rychle Serine napsal děkovnou zprávu a začal balit.
Zrovna se snažil přemluvit vlastní batoh, že náhradní jeansy se do něj ještě vejdou, když mu do pokoje vstoupila matka.
"Min Yoongi, co si myslíš, že to děláš?" zeptala se, v hlase pasivní agrese.
Yoongi na setinu vteřiny zauvažoval nad tím, že by jí to vysvětlil. Tu možnost ovšem zavrhl ještě dřív, než mu stihla kompletně projít hlavou. Netušil, jestli něco najde. A pokud ano, netušil, jestli to bude dobré. Nechtěl babičce dělat zbytečné naděje. A moc dobře věděl, že jeho matka je drbna, která by jí to okamžitě vyslepičila i přes slib, že to nikomu nepoví.
Rozhodnutí padlo hned.
"S pár kamarády z práce jsme se rozhodli jet do Soulu. V tuhle dobu tam jsou prý úžasné párty," pokrčil rameny se svou obvyklou dávkou nezájmu.
Jeho matka podle očekávání začala moralizující řeč o tom, jak je špatný syn, jak budou brzy Vánoce a jak myslí jenom na holky a alkohol. Lhal by, kdyby řekl, že se jej nedotklo, že jej jeho vlastní matka nezná dost dobře na to, aby věděla, že by nic takového nikdy neudělal. Už jen kvůli tomu, jak moc na Vánocích záleželo jeho rodině, ačkoli on sám je nesnášel.
Někde u vůbec na nás nemyslíš a jsi sobec, Min Yoongi části proslovu si řekl, že je mu to vlastně jedno. On znal svou pravdu. Znal svůj důvod. A věděl, že mu stojí za to, aby ze sebe před rodinou udělal záporáka.
Nedbal na její protesty a další den ráno se vytratil na nádraží ještě předtím, než se kdokoli z rodiny probudil.

×××

Cesta vlakem byla dlouhá, ale Yoongimu díky laptopu a sbírce básní utekla rychle. Po cestě si byl na internetu dokonce schopný zarezervovat levný hostel v oblasti. Možná až podezřele levný. Doufal, že tam nebudou šváby nebo podobná radost.
Po doražení na místo se naštěstí ukázalo, že vybavení hostelu už jistě zažilo lepší časy, ale všechno bylo perfektně čisté, takže si Yoongi nestěžoval. Nebyl vlastní matka, aby potřeboval hotel s nejméně čtyřmi hvězdičkami, aby byl schopný složit svou hlavu na polštář.
Rozhodl se, že vybalování není třeba - zrovna dvakrát se nestaral o to, jestli bude mít zmuchlaná trička z toho, jak je smotal do koule na dně batohu. Místo toho popadl mobil, sluchátka, fotku a papírek s adresou. Nebylo třeba se zdržovat déle, než bylo nutné a platit drahé ubytování. Raději už by to měl za sebou a rychle se vrátil domů. Potřeboval to stihnout dřív, než na něj máma pošle loveckou výpravu.
Najít obydlí Namhyukovy dcery nebylo zas tak těžké, jak Yoongi čekal. Díky navigaci se ztratil jen jednou. Kvůli rozkopané ulici. Považoval to za úspěch.
Byl nervózní, když si to kráčel ulicí upravených rodinných domků na předměstí. Rodinná idyla. Ze všech těch blikajících světélek se mu dělalo špatně. Vánoční stromky na zahradách přestal počítat u čísla osm, stejně tak kýčovité Santa Clause visící ze všeho, z čeho mohli. Jak moc on neměl rád Vánoce.
Dům číslo 68 minul a musel se vracet. Okamžitě ocenil babiččin vkus. Byl to nejméně ověšený dům z ulice. Pouze pár žlutě svítících řetězů kolem oken, nic víc. Na okamžik zaváhal.
Dobrý den, jmenuji se Min Yoongi, vůbec netušíte, kdo jsem, ale mám dojem, že váš otec měl románek s mojí babičkou a podváděl tak vaši matku. Rád bych ho poznal.
Možná si měl připravit, co řekne.
Několik dlouhých chvil tam stál a uvažoval o tom, že se prostě otočí a odejde. Potom si vzpomněl na to, jak moc jeho peněženka nad jeho malým výletem zaplakala a rozhodl se k tomu, že Kim Namhyuka domů do Daegu přivede, i kdyby ho měl dotáhnout za nohu. Tolik k jeho úctě ke starším.
V okamžiku kuráže zmáčkl zvonek. Zpanikařil, ale donutil se zůstat stát na místě a aspoň se tvářit klidně.
Dlouho se nic nedělo a Yoongiho napadlo, že možná nikdo není doma.
Dveře se nakonec otevřely. Ten, kdo z nich vyšel, na sobě volné tepláky a triko s až příliš velkým výstřihem, rozhodně nebyla Kim Sooyoun. Byl to muž, možná v Yoongiho věku.
"Dobrý den, co si přejete?" promluvil na něj hlubokým hlasem.
Yoongi zpanikařil jen na chvíli.
"Bydlí taky Kim Sooyoun?" vypískl potom.
V duchu sám sebe proklínal, že Serine věřil. Mělo mu to být jasné v momentě, kdy převrhla tu cukřenku. Určitě je tu špatně, u cizích lidí, Kim Namhyuk v nedohlednu.
"Ano, ale máma zrovna není doma. Jsem její syn, Kim Namjoon. Mám jí něco vyřídit?"
Yoongi na něj hleděl. Samozřejmě, že to byl Namhyukův vnuk.
Namjoon byl stejný. Taky nebyl krásný. A přesto Yoongi nedokázal odtrhnout pohled od jeho milého úsměvu. S ďolíčky. V obou tvářích.
Ano, viděl v něm Namhyuka.
Po tom zjištění se trochu uklidnil.
"Chtěl bych si promluvit o vašem dědečkovi, Kim Namhyukovi."
Druhý muž se zamračil a překřížil si paže na hrudi. Yoongiho napadlo, že má moc pěkné dlaně a prsty. Vánoční romantické komedie už mu lezly na mozek.
"Vy jste ho znal?" zeptal se.
Yoongi povytáhl obočí. Druhý mladík se ani nesnažil skrýt své pochyby a mírné pohrdání v hlase.
"Znal?" podivil se nad použitím minulého času místo toho, aby se začal rozčilovat nad nevychovaností.
"Jsou to tři měsíce, co děda umřel."
Yoongi se zarazil. Hloupý nápad, moc hloupý nápad…!
"Já… upřímnou soustrast. Nevěděl jsem..."
"Řekněte, co máte na srdci nebo odejděte," přerušil jej Namjoon.
Dlouhé sekundy bylo ticho. Yoongi zvažoval, jestli by nebylo nejlepší prostě odejít, nevytahovat kostlivce ze skříně zesnulého člověka. Slušný, ohleduplný člověk by to nejspíš udělal.
Yoongi nebyl ohleduplný. A často nebyl ani slušný.
"Moje babička, Min Sungi, byla s vaším dědečkem v kontaktu. Je to dávno. Četl jsem dopisy, které jí psal, když byl na vojně. Miloval ji. Napadlo mě, že bych -"
"Že bys přišel do jeho domova a nařkl mrtvého člověka z toho, že podváděl svojí ženu?" zavrčel Namjoon.

Yoongi se ani nestihl nadechnout k odpovědi, než mu Namjoon přibouchnul dveře před nosem. Tupě hleděl na zdobený vánoční věnec. Potom se otočil a tiše odešel.

 


Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 21. prosince 2016 v 21:11 | Reagovat

No to teda bylo setkání. Ale co jiného mohl čekat, že? No...moc se těšim na další díl. Děkuju...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013