Kdyby || 3. kapitola

22. prosince 2016 v 10:00 | Hotaru |  Kdyby




Yoongi pohledem váhavě střelil po bonboniéře, kterou nesl. Neubránil se myšlence, že by možná bylo nejlepší prostě ji vyhodit a vrátit se do hotelu. Místo toho ovšem opět vstoupil na pozemek Namhyukovy dcery a zazvonil.
Dveře se otevřely až po dlouhých minutách, při kterých se Yoongi sám se sebou musel dohadovat o tom, jestli by přeci jen ještě nemohl utéct. Ve dveřích stál Namjoon s tázavým pohledem. Yoongi si říkal, že je to dobré - nekřičel a ani mu nepřibouchl dveře před nosem. Jen čekal. To se zdálo jako dobré znamení.
"Přišel jsem se omluvit," začal Yoongi a zbrkle Namjoonovi podal bonboniéru. "Nebylo správné sem takhle vtrhnout. Ještě před Vánoci. Nechtěl jsem… nenapadlo mě… Omlouvám se."
Mladík ve dveřích na něj dlouhé vteřiny beze slova hleděl, potom si pomalu převzal nabízené bonbony. Chvíli si pohrával s celofánem v dlani. Yoongi sledoval jeho počínání. Bezděky jej napadlo, že má opravdu pěkné ruce. Dlouhé prsty kmitající po krabičce k sobě poutaly Yoongiho pohled.
"Děkuju, to jste nemusel. Vlastně bych se měl omluvit spíš já, byl jsem hrubý. Omlouvám se."
Na mladé tváři rozkvetl úsměv. Plné rty ustoupily, aby udělaly prostor pro řadu dokonale rovných zubů. Tuctový obličej se rozzářil ve svém pravém světle. Ďolíčky v tvářích. Yoongi jim věnoval o vteřinu pozornosti déle, než bylo společensky vhodné.
Nedokázal ovládnout své mimické svaly, během vteřiny měl na obličeji ladící úsměv.
"Nenapadlo mě, jak by to mohlo vyznít. Nechtěl jsem se dotknout vašeho dědečka ani vás," zopakoval.
Namjoon mávl rukou, jako kdyby mu chtěl naznačit, že to nic nebylo. "To je dobré. Nemohl jste vědět, co se mu stalo. Vlastně…"
Muž si váhavě prohrábl vlasy, přenesl váhu na druhou nohu a potom mu věnoval ztracený pohled.
"Mohu vám tykat? Jsme nejspíš skoro stejně staří," zeptal se po chvíli.
Yoongi se uklonil se svým jménem na rtech.
"No," pokračoval Namjoon. "Včera, když jsi odešel, jsem trochu hledal. Mám tu nějaké jeho věci. Knihy… dopisy. Jsou jich tam od tvé babičky stovky."
Yoongi váhavě přikývl, nejistý, kam tím druhý míří.
"Chceš nějaké…? Možná by tvoje babička byla ráda, kdyby věděla, že si je všechny schoval."

×××

A tak se Yoongi o hodinu později našel u Namjoona na koberci v obýváku, obklopený fotoalby a dopisy. Zpočátku si připadal nepatřičně, jako nezvaný host. Člověk, co slídí tam, kde nemá. Rodinné fotografie mu přišly příliš osobní.
Ale potom Namjoon vytáhl dopisy od babičky a Yoongi si připadal zase jako u ní doma v kuchyni provoněné čerstvým pečením a čajem. Její přítomnost na něj dýchala ze všech dopisů. Viděl ji v každém slově.
Brzy si díky tomu u cizince přišel jako doma.
Samotný hostitel byl nakonec naprosto odlišný od představy, kterou si o něm Yoongi utvořil po jejich prvním setkání. Mluvil tiše a melodicky, nikoli tak hrubě, jak mohl Yoongi poznat předcházející den. Usoudil, že to byl pouze hlas používaný na otravné nebo drzé jedince. Také se zdál upřímně dojatý celou situací, což k němu Yoongimu dvakrát nesedělo a tím pádem to chvíli jen dodávalo na absurdní roztomilosti. Yoongi se nemohl vynadívat na nevědomý ďolíčkatý úsměv, který se muži vykouzlil na tvářích vždy, když četl obzvláště vtipnou nebo emotivní část dopisu. Poté ten dopis většinou dal na hromádku stranou a nebo z něj zajímavý kousek přečetl nahlas, aby se mohl podělit s Yoongim.
Namjoon ze sebe zničeho nic vydal přidušený zvuk a potom se plynulým pohybem vrhnul do jedné z krabic. Yoongi, začtený do dopisu, se neskutečně lekl. Snažil se uklidnit splašeně bijící srdce, zatímco se zájmem sledoval, co Namjoon dělá. Druhý chlapec nevěřícně sledoval obsah krabice před sebou, rty tvarovaly písmeno o, když se s posvátnou opatrností natahoval po předmětu, který jej zaujal.
"Nevěřím," uniklo mu ze rtů, možná nevědomky.
Yoongi sledoval jeho dlouhé prsty, dech zatajený, když poznal, co v nich svírá. Sametová malá krabička.
Palec pohladil víčko, pomazlil se s okrajem, otevřel. Namjoon vzhlédl k Yoongimu, v očích zvláštní jiskřičky. Beze slov mu krabičku otočil. Opravdu, byly tam. Na červeném polštářku se vyjímaly dva stříbrné kroužky.
"Prstýnky," vypadlo z Yoongiho.
"Jo," potvrdil Namjoon, zněl stejně bez dechu jako Yoongi sám. "Mohli jsme být bratři."
Yoongi spolkl poznámku o tom, že na bratra by Namjoona byla škoda. "Nebo jsme tu vůbec nemuseli být."
Namjoon to nekomentoval, příliš ztracený ve vlastních myšlenkách. Yoongi zapomněl na rozečtený dopis ve svých prstech, příliš zaujatý způsobem, kterým druhý chlapec nevědomky pohyboval rty. Vyslovoval věty, které Yoongi nikdy neměl slyšet, tak tiché, jako kdyby ani nikdy nebyly. Poté vzhlédl, podíval se Yoongimu zpříma do očí.
"Proč myslíš, že jí je nedal?" zeptal se.
Yoongi pokrčil rameny. Neměl tušení.
"Možná se to tu někde píše," zamumlal si pro sebe Namjoon, zatímco se soustředě pustil do zkoumání další krabice.
Yoongi hleděl na potomka muže babiččina života a líně uvažoval, jestli ten pocit, jež jeho orgány svíral jako v kleštích a znemožňoval mu normálně uvažovat, je přesným opisem pocitu, který cítila jeho babička.
Namjoon vzhlédl, usmál se na něj. Yoongi sledoval jeho ďolíčky v jeho tvářích. Možná celou dobu nevědomky čekal na to, až je Namjoon zase ukáže světu v dech beroucím úsměvu.
Pocit porozumění jej zasáhl náhle.
Jak by něco takového mohla i po tolika letech zapomenout.


 


Komentáře

1 JaeRa JaeRa | Web | 22. prosince 2016 v 13:26 | Reagovat

Wow... krasne!

2 Hatachi Hatachi | Web | 22. prosince 2016 v 20:52 | Reagovat

Prstýnky...taky by mě zajímalo, co se stalo, že na ně nedošlo. Těšim se na další díl...

3 voskii voskii | Web | 23. prosince 2016 v 2:46 | Reagovat

"Mohli jsme být bratři." Trefný Namjoone, trefný. Incest nezní totiž vůbec špatně. ( ͡° ͜ʖ ͡°)
Každopádně... Nevím, jestli se mám bát, protože název "Kdyby" mi na důvěře moc nedodává, ale při plánovaném zabití bych byla určitě varována... Je to sladký, celá Yoongiho výprava a ten konec... Chci plakat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013