Kdyby || 4. kapitola

23. prosince 2016 v 6:00 | Hotaru |  Kdyby



Byl podvečer, Yoongi se jen přišel rozloučit s tím, že měl na odpoledne příštího dne zarezervované místo ve vlaku. Namjoon byl nakonec neskutečně vstřícný. Bylo mu líto, že se Yoongi na Vánoce domů vrátí se špatnými zprávami, a tak mu zabalil aspoň nějaké fotky a drobné předměty. Yoongi si procházel balíček fotek - na většině byl Namhyuk, ale na některých se objevovala i Namjoonova matka a otec. Na jedné z nich byl dokonce i sám Namjoon. Yoongi už nyní věděl, že si ji ponechá jako upomínku na chlapce, jehož úsměv nikdy nemohl zapomenout.
Věděl, že to není dobrý nápad hned v počátku.
A přesto tu seděl, u baru v tmavém podniku, Namjoon opřený o stůl těsně vedle něj. Cítil jeho parfém míšený s osobitou vůni a alkoholem mírně otupělá mysl líně uvažovala, proč přesně se nechal přemluvit k tomu, aby šel. Vzhlédl k Namjoonovi, jež měl na obličeji ten samý úsměv, který Yoongi tak strašně miloval. Samozřejmě, jak by mu mohl říct ne, napadlo jej.
Namjoon se k němu nahnul blíž, šeptal mu něco o tom, že by byl hřích, aby strávil víkend v Soulu a přitom si neužil tamější noční život. Yoongi se cítil jako ve snu, všechno bylo příliš pomalé, neurčité. V mlze.
Zmateně mu v mysli vytanula babiččina slova.
Byl vysoký. Byl vysoký a měl obrovské ruce.
Yoongi sledoval dlouhé prsty, které svíraly skleničku, jen pár centimetrů od jeho vlastní dlaně. Namjoon dál něco povídal, nezdálo se, že by jej vypitý alkohol ovlivnil, v hlase obvyklý konverzační tón. Yoongi se ani nesnažil ovládnout svůj tupý výraz, ačkoli si jej uvědomoval. Hleděl Namjoonovi do tváře, všímal si každého detailu.
Byl vysoký a měl obrovské ruce.
Ne a ne na tu větu zapomenout. Opakoval si ji jako mantru. S každým dalším přeříkáním jako by měl méně sebekontroly. Tělo mravenčilo touhou po doteku. Jaký to bude pocit, pokud si ty obrovské dlaně položí na boky?
Zdálo se to jako nejdůležitější otázka světa. Rozhodl se získat odpověď.
"Chci tancovat," oznámil Namjoonovi.
Nestaral se o to, že jej přerušil uprostřed věty. Jeho opilý mozek stejně nebyl schopný vnímat, co říkal. Jeho chabé protesty vůbec nebral na vědomí.
Než se nadál, stál uprostřed parketu. Namjoon se nejistě rozhlížel po okolí a nevykazoval žádné známky pohybu. Yoongi se pousmál nad nervozitou, která z jindy tak sebevědomého mladíka najednou čišela na kilometry. Možná to byl pocit smazaných hranic, který v něm jeho nejistota vyvolala, ale dovolil si chytit ty obrovské dlaně do svých a položit si je na boky.
Byl to ještě lepší pocit, než si představoval.
Na okamžik zpanikařil - věděl, že ráno bude litovat toho, co dělá. Rychle umlčel hlásek, který mu našeptával, že by měl všeho nechat a vrátit se na hotel dřív, než se něco příšerně pokazí. No co, řekl si. Už ho znovu nikdy neuvidím.
A tak se vytáhl na špičky, aby mohl spojit paže za jeho hlavou. Pohyboval se do rytmu zmixované vánoční koledy. Malé pohyby se zdály být nekonečně velkými s tím, jak blízko druhý byl. Všechno kolem Yoongiho bylo Namjoon. Vysoký muž útočil na všechny Yoongiho smysly. Vůně, doteky, každičký vjem. A Yoongi šílel.
A potom se váhavě odevzdal hudbě stejně jako Yoongi.
A menší chlapec zapomněl všechno, co Namjoon nebylo.
Byl vysoký. Byl vysoký a měl obrovské ruce.
Dlouhé prsty se zarývaly do boků. Něžné, nechtěly ublížit. Chtěly upozornit na svou přítomnost. Jako kdyby Yoongi mohl zapomenout.
Vzhlédl.
Hlasitě se rozesmál, když si všiml toho, v jakém klišé se to vlastně ocitl. Za normálních okolností by prostě odešel, ale nyní, příliš opilý a omámený Namjoonovou přítomností, jeho obvyklé chování zmizelo. Hlavou kývl na strop nad nimi, aby odpověděl Namjoonovi na jeho nechápavý pohled.
Tam, přímo nad nimi, bylo zavěšeno jmelí. Scéna jako vystřižena z levného romantického filmu.
Namjoon nic neřekl, ale Yoongi stejně poznal moment, kdy si všiml a pochopil. Lesk v jeho očích toho řekl víc než tisíc slov. Namjoonovy paže se najednou pevně obmotaly kolem Yoongiho pasu, přitiskly si ho blíž k tělu. Tak blízko, že téměř nezbyl prostor pro dýchání.
Yoongi dýchat nepotřeboval.
Po zádech běhal mráz, prsty se třásly nedočkavostí. Namjoon se usmíval, když se k němu skláněl. Yoongiho mozek pochopil situaci o vteřinu později. Namjoonovy plné rty se něžně otíraly o ty jeho. Málo, příliš málo. Byl to Yoongi, kdo se vytáhl na špičky, div, že se po Namjoonovi nevěšel, ve snaze polibek prohloubit.
Pokud měl mít jen omezenou lhůtu, chtěl všechno, co mohl dostat, nehledě na následky. Obavy nechal zítřku a líbal Namjoona, jako kdyby to byla jeho poslední příležitost v životě. Možná byla. Tam, v pevném objetí, mohl klidně umřít.
Namjoon se odtáhl, pořád tak blízko a přitom tak mučivě daleko. Palec přejel po Yoongiho spodním rtu.
"Pomalu, maličký," zašeptal, hlas rozněžnělý.
Byl vysoký. Byl vysoký a měl obrovské ruce.
Yoongi poslechl. Vrátil se k tanci, Namjoon se přidal.
Bylo to skoro, jako kdyby se nic nestalo.
To by se ale nesměl Yoongi třást vzrušením, neschopný přestat si v duchu přehrávat měkkost rtů, neschopný uklidnit splašeně bijící srdce.
Nebylo moudré rozhodnutí to udělat. Yoongi sledoval Namjoonův rozpustilý úsměv. Vlastně to bylo moc špatné rozhodnutí.
Spokojeně se utápěl ve vzpomínkách, rty brněly. Ruce na bocích, pevná hruď proti jeho vlastní. Nelitoval.

 


Komentáře

1 voskii voskii | Web | 23. prosince 2016 v 12:05 | Reagovat

Žiju, nebo jsem mrtvá? To nikdo neví. Za to vím, že v závěti ti odkážu minimálně deset kamionů lega s tabulkou čokolády. A můj duch tě bude strašit. Budu s tebou všude.
Teď mě nech plakat, vždycky si v tvojí povídce najdu něco, co chci taky. (Třeba trochu soucitu...) A ani teď to není výjimkou. TwT Děkuji za krásný ráno, trošku jsem se rozpustila.

2 Kim Lula Kim Lula | Web | 23. prosince 2016 v 18:04 | Reagovat

Zase fangirlím a jebu hlavou do zdi a skáču z okna a plazím se zpět po stěně...

3 Hatachi Hatachi | Web | 23. prosince 2016 v 23:06 | Reagovat

Opravdu to bylo neuvážené? Namjoon nevypadal, že by mu to vadilo a ještě rozjetého Yoongiho krotil. No jsem zvědavá, co bude dál. Těšim se...

4 Jannie Jannie | 25. prosince 2016 v 16:51 | Reagovat

_ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ_

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013