Smoke and Mirrors - 1. kapitola

25. ledna 2017 v 6:00 | Hotaru |  Smoke and Mirrors (Melecs)

Zdravím! Dneska vám přináším první přeloženou kapitolu této úžasné povídky od Melecs. Doufám, že se vám bude líbit a že zanecháte nějaký ten komentář.




Poslouchal Namjoona pouze jedním uchem, to druhé natisklé proti tvrdému dřevu.
"Jenom to shledávám pozoruhodným - ono to je pozoruhodné, objektivně vzato -, že někteří lidé od sebe žijí tak daleko, ale přesto mají v osudu, že se potkají. Ale technologie se tak infiltrovala do našich životů, že už je pro nás možné potkat kohokoli. Je to vážně fascinující."
Jimin pouze zamručel v odpovědi.
"A přesto současně s tím celé dny na ulici míjíme lidi, které nikdy nepoznáme. Lidi, které vídáme každý den, ale prožijeme celé životy bez toho, abychom je poznali."
Namjoon chvíli počkal, snad aby dal svým slovům čas zhoustnout ve vzduchu. Jako kdyby byl Jimin hloupý a nedokázal pochopit, co mu říkal.
"Chápeš, co myslím? Jak bereme jako samozřejmost, že někdo hned vedle nás opravdu žije hned ved-"
"Ano, Joone, já to chápu."
"Fascinující."
"Jo."
Jimin se nudil. Nechtěl být hrubý, ale občas, pozdě v noci, se Namjoonovi dostalo do hlavy to, že svět je malý a vesmír obrovský, a prostě o tom musel mluvit. Jimin dokázal držet tempo s konverzací, to ano, ale jen těžko se jí mohl účastnit. Jenom tam tak seděl a přikyvoval. Takže to bylo nudné.
Dokonce i ten pokoj byl nudný. Zavánělo to tam Namjoonem - všechno černé a bílé a rozprostřené. Jimonovy oči zabloudily ke stropu, ale neměly tam nic, na čem by se mohly zachytit. Solidní, bílá plocha, jako list papíru nebo skořápka od vajíčka, se mu jen vznášela nad hlavou. Namjoon nevěřil v placení účtů za teplo, takže všechno bylo studené a nepohodlné.
Zvedl se z podlahy v jediném dechu a kopnul nejbližší mikinu k jiné. "Jdu ven. Potřebuju trochu čerstvého vzduchu."
Jimin byl tanečník. Chtěl trávit svůj čas v otevřených prostorách. Prostorách, kde se mohl hýbat místo sezení v levném post-moderním bytě.
Namjoon se zasmál. "Jsi v Soulu. Jaký čerstvý vzduch?"
Jakýkoli vzduch na něj venku čekal, by na jeho kůži byl rozhodně cítit čistší, než Namjoonova rétorika. Takže odešel.
V levé botě měl díru. Zapomněl, co ji tam udělalo, ale v tom malém místečku jeho chodidlo zasáhla koncentrovaná zima. Byla to letní noc, tak stálá, že by v zimě jistě byla tichá, ale místo toho byla naplněná tichým cvrlikáním. Bolela jej lýtka z tancování - došel jen kousek a potom si oddechl na straně nějaké cesty.
Jimin se nadechl. Městský vzduch chutnal odporně, ale známě. A té noci chutnal jako čerstvý kouř. Tečka červeného světla zablikala ve tmě, potom zmizela. Věděl, že tam v temnotě byl ještě někdo další a rozhodl se to ignorovat. Možná předtím Namjoona poslouchal trochu moc. Celé dny na ulici míjíme lidi, které nikdy nepoznáme. A tak tam Jimin jen seděl, třicet pět metrů od svého bytu, vdechujíce kouř někoho jiného.
Šel zpátky dovnitř o dvacet minut později, když si přeseděl nohu.
"Potkal jsi někoho?" zeptal se Namjoon. "Byl jsi tam docela dlouho."
"Ne, jenom já."
Jimin si Namjoona vážil. Ano, byl nedbalý a chaotický, ale byla mezi nimi míra porozumění. Namjoon byl vždycky první člověk, za kterým Jimin šel, když potřeboval pomoct.
Vynořil se za Namjoonem, zatímco něco dělal na notebooku, a způsob, kterým sebou trhnul a rychle přepnul okna v prohlížeči, byl jasný důkaz toho, s kým mluvil.
"Tak jak se má tvoje paní?" škádlil ho Jimin.
"Dobře," Namjoon si upravil brýle. "Ale jen sotva je to moje paní."
Byla to dívka, kvůli které Namjoon nemohl spát, ale přesto se ji snažil držet pod pokličkou. Všechno, co o ní Jimin věděl, bylo to, že její jméno bylo "Jin" a že to byla nádherná slečna s velkým sebevědomím. (Nebo to aspoň říkal Namjoon). Jimin se probouzel ve tři ráno, chodil se napít a nacházel by Namjoona telefonovat, oslněný úsměv na tváři, takový, který u něj Jimin vídal jen zřídka.
Jimin přemýšlel, jak daleko Jin bydlela. Měli vztah na dlouhou vzdálenost a potkali se online, ale Jimin věděl, že byla z Koreje.
"Je to těžké," řekl mu jednou Namjoon, "být tak daleko od někoho, na kom ti záleží, ale stojí to za to. Na tomhle světě je přes šest miliad lidí, Jimine, a já našel toho svého. Nenechám to jít jenom kvůli pár hodinám mezi námi."
Jimin nemohl zabránit tomu pocitu, že na jejich vztahu bylo něco divného. Kdykoli se zeptal, jestli by mohl Jin poznat nebo s ní aspoň mluvit, Namjoon odmítl. Nikdy s ní neměl video hovor, nikdy o ní neřekl svým rodičům, nikdy ji nepozval, aby přijela a strávila s nimi pár dní. Jimin si myslel, že je podporující spolubydlící, neustále říkající "Pokud bude mít tvoje přítelkyně volný týden nebo něco, řekni jí, že může přijet.", ale vypadalo to, že to je věc, která Namjoona vytáčela ze všeho nejvíc.
"Proč?" zeptal se Jimin jednoho dne. "Proč říkáš, že ji miluješ, ale nic pro to neuděláš?"
Namjoonův obličej byl tak unavený. "Je to komplikovanější. Vztahy na dlouhou vzdálenost nejsou dobře brané. A kdybys Jin znal, pochopil bys, proč prostě nemůžeme všechno zahodit a být spolu."
Ale Jimin Jin neznal, protože ho Namjoon nenechal.
Upřímně to bylo zátěží pro jejich přátelství. Jimin si nemohl pomoct - byl někým, kdo se rád zapojoval do životů svých přátel. Namjoon měl pár přítelkyň už na střední, a nikdy se nezdráhal podělit se o to, jak jeho poslední rande šlo a nebo o to, co hezkého měla na sobě. Tentokrát byl však se svým vztahem tak důvěrný. Ale i přesto občas vypustil něco jako "Jin je na mě tak hodná," nebo "S touhle to opravdu vidím na běh na dlouhou trať." Jimin přemýšlel, jak moc byla jeho slova pravdivá. O tom, jestli měl opravdu takové spojení s někým, koho v reálném životě nikdy nepotkal. Bylo to vyčerpávající. Jimin stále častěji říkal "Na chvíli půjdu ven," a prostě odešel. Podruhé se to stalo ve čtvrtek.
Na té straně města nebylo mnoho lamp, ale Jiminovi to nevadilo. Bylo to zvláštní, ale tma mu přišla uklidňující. Díky tomu se cítil sám, ale ne tím děsivým způsobem sám. Nevědomky se Jiminovy oči upřely na malou tečku červeného světla v dálce. Tančila jako prskavka, ale v tom pohybu byl vzor, který Jimina uspokojoval. Zvednout, přiblížit, zhoupnout dolů, opakovat. Tak se soustředil na pohyb červené tečky, že si nevšiml můry třepotající se příliš blízko jeho obličeji.
Jimin vyskočil, dostal ze sebe ponižující výkřik a potom praštil brouka se vší silou, kterou jeho zápěstí mohlo nabídnout. Pravděpodobně jej vyděsilo víc mírně opožděné "Ježiši, kurva!" odněkud z noci.
Byl to cizinec, muž, a jak se Jimin přiblížil, objevil, že červená tečka byla konec mužovy cigarety. Omluvili se ve stejnou chvíli, Jiminovo "Omlouvám se! Byl tam brouk!" trochu energičtější než omluva druhého muže.
"Pohoda," řekl muž. "Jen jsi mě polekal, to je všechno."
Byli od sebe asi pět metrů. "Chceš cigáro nebo něco?"
Jimin zavrtěl hlavou a odmítl tak zdvořile, jak jen uměl. "Ne, děkuji, Já nekou- Myslím tím, že jsem nikdy -"
"Eh, to je dobrý. Hádám, že předčasná smrt není pro každého."
Znovu potáhl ze své cigarety a Jimin pozorovat červené světlo, jak se zvedlo a zase snížilo. Něco ve způsobu, kterým muž promluvil způsobilo, že Jimin zatoužil vidět, jak vypadá. V tlumeném světle, nebo jeho nedostatku, byl Jimin schopný vidět mladou tvář se starýma očima, bledou kůži a vlasy, které mu připomínaly kouř kolem nich.
Cizinec se zeptal. "Takže jsi se šel jenom projít?"
"No, moc jsem se nenachodil," zasmál se Jimin, trochu nuceně. "Ale jo, něco takového."
Druhý muž přikývl a trochu zakašlal. Jimin mu chtěl říct, aby přestal kouřit.
"Jsi z Busanu?"
"Jo, jak -"
"Tvůj přízvuk. Jen jsem to předpokládal."
Jiminovi objevil v hlavě Namjoonův hlas: Nikdy nepředpokládej, Jimine. Předpoklady vedou k tomu, že věříme věcem, které nemusí být pravda. Ale v tomhle případě to pravda byla. Kuřák taky nezněl, že by byl ze Soulu, ale Jimin se nezeptal.
A potom ho praštila skutečnost situace; stál uprostřed cesty, v noci s cizincem, v jednom z nejrušnějších měst na světě. Najednou se necítil bezpečně.
"No, je pozdě," řekl Jimin "Měl bych jít. Znova se omlouvám. Za to, že jsem tě vyděsil."
Muž si jen znovu potáhl a odmávnul ho pryč s dlouhými prsty. A potom byl Jimin zpátky v bytě, mrtvá váha na gauči, snažící se dostat z krku zápach kouře.
Neměl zajímavý život. Stačilo se podívat doleva na Namjoona, zhrouceného vedle svého notebooku vyluzujícího hlasité chrápání, aby si na to vzpomněl. Jimin měl rutinu a stejně tak věřil, že i všechno ostatní na světě má rutinu. Namjoon říkal, že to je Jiminova chyba. Jediná věc, která mu ještě dělala radost, byl tanec. Hodiny a hodiny strávené v univerzitním tanečním studiu, pracující se svým tělem, dokud nad ním neztratil kontrolu a ono nezkolabovalo. Jimin si té čtvrteční noci myslel, že tančit do zapomenutí je vlastně dost podobné usínání. Pomalu to vzrůstá, dokud jeho mysl už není jeho myslí a v jeho hlavě a celém těle není otupělost.
Tu noc se mu zdálo o temnotě, která na první pohled ani nevypadala jako sen. Ale potom se tam začal valit kouř, jeho tvar se pomalu měnící v něco určitého, něco podobného muži. A Jimin ve svém snu tak usilovně zíral na dalekou červenou tečku, protínající temnotu. Zvednout, přiblížit, zhoupnout dolů, opakovat. Vypálila se Jiminovi do očních víček a do mozku, takže když se dalšího rána vzbudil, na stropě byla červená značka.

Nebyla tam. Byl to ten samý strop, celý hladký jako list papíru nebo skořápka vajíčka. A v ranním světle Jimin několikrát zamrkal ve snaze tu červenou tečku znovu vidět.

|| Informace | Následující >
 


Komentáře

1 voskii voskii | 25. ledna 2017 v 8:26 | Reagovat

Takhle po ránu se špatně třídí myšlenky, co se mi motají hlavou, ale těšila jsem se celý týden a jsem víc než nadšená. První kapitola byla super a dobře se to četlo, takže děkuji za překlad a za zlepšení další středy. ;A;

2 Asuka Asuka | E-mail | Web | 25. ledna 2017 v 14:14 | Reagovat

Tbh, nemohla jsem se středy dočkat, jak jsem se těšila na první kapitolu. Začátek se mi opravdu zamlouvá qwq děkuji za překlad, budu se těšit na pokračování.

3 Hatachi Hatachi | Web | 25. ledna 2017 v 19:18 | Reagovat

Je to zajímavé. I mě se to líbí. Děkuju, že to překládáš.

4 S c a r s S c a r s | Web | 5. února 2017 v 16:03 | Reagovat

Yoonmin bude moje smrt. Jsem si tím naprosto jistá. Skvělá povídka a překlad je moc dobrý! ^^ Hned jdu na další kapitolu! :D

5 나타리아 나타리아 | 19. dubna 2017 v 20:23 | Reagovat

Wow znova som našla dobrú poviedku! To vždy poteší. Každopádne ďakujem za preklad, keďže k čítaniu sa dostanem vždy večer a to sa mi už do tej angličtiny nechce :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013