Smoke and Mirrors || 2. kapitola

1. února 2017 v 6:00 | Hotaru |  Smoke and Mirrors (Melecs)
Další kapitola od Melecs. Doufám, že si ji užijete. Já osobně jsem si překládání užila rozhodně!




Jimin netušil, co říct někomu, kdo kouřil. Nebyla to situace, ve které by se ocitl často; nikdo z jeho kamarádů ani s rodiny nekouřil. Ale nějak skončil pozdě večer, několik nocí v týdnu, stojící vedle cizince, který kouřil zatímco Jimin ne. Neměli nic, o čem by mohli mluvit, ani nic společného, co tak Jimin věděl. Ale bylo nějak jednodušší být vedle sebe, protože jinak by od sebe stáli dvacet metrů daleko, vědomi si přítomnosti toho druhého, ale ignorovali by ji. A Jimin, s tím, co byl za člověka, by to nesnesl.
Ten muž nevypadal společensky. Jimin mohl vyslovit poznámku o tom, že by si přál, aby na obloze nad městem bylo víc hvězd, nebo o tom, že si všiml zkracujících se nocí, a muž by jen přikývl. Kdykoli se Jimin dostal blíž než dva metry, stáhl by se do sebe a obmotal paže kolem svého těla.
"Jak často sem chodíš?" zeptal se Jimin.
Řekl to jenom proto, aby rozproudil konverzaci. Nečekal odpověď.
Přesto ji dostal. "Každý večer."
Muž se podíval přímo na Jimina, jeho oči měly stejnou barvu jako vzduch. "Můj spolubydlící mě nenechá u nás doma kouřit."
Jimin dokázal pochopit, proč. Příšerně to smrdělo, nutilo jej to krčit nos, jak se snažil dýchat pusou. Byl to jeden z těch pachů, který někteří lidé nenáviděli a jiní milovali, jako kafe nebo benzín. Pokud by Namjoon kouřil, taky by ho každý večer vyhodil ven. To shledal legračním, protože přestože se mohl válet ve svém nekuřáckém pokoji, si tu liboval ve zvyku tohoto muže a téměř to podporoval.
"Jak že jsi říkal, že se jmenuješ?"
Cizinec na okamžik vypadal zaraženě, dokonce se trochu rozkašlal kouřem. "Neříkal. Proč? Jsi nějaký zvěd nebo něco?"
Jimin si nemohl pomoct, vypustil ze sebe vlnu smíchu.
"Ne! Jenom jsem byl zvědavý."
Zatímco to druhý muž pořád zvažoval, Jimin řekl: "Tady, řeknu ti to první. Jsem Park Jimin."
Bylo ticho, po kterém si muž potáhl ze své cigarety. Jimin si myslel, že na jeho otázku zapomněl a nebo ji prostě ignoroval.
Ale potom jemně zamumlal: "Min Yoongi."
Mohla to být lež, Jimin nevěděl. Roztřesenost jeho očí však říkala něco jiného, bylo to jako kdyby se neseznamoval s lidmi často. Opravdu si vůbec nebyli podobní.
"Taky tě vykopli ven?" zeptal se.
"Já jsem vlastně odešel," usmál se na něj Jimin. "Nevydržím uvnitř moc dlouho. A můj spolubydlící, jako je to můj dobrý kamarád a to všechno, ale ten chlap je pěkně fádní. Je chytrý, ale fádní. Je tak chytrý, že ho to dělá fádním, víš?"
Min Yoongi protočil očima a dostal ze sebe pobavený zvuk, o kterém Jimin netušil, jak si ho brát.
"Jsi vtipnej."
Bylo to záhadné a téměř naprostý opak komplimentu. Yoongi zvedl cigaretu ke svým rtům a místo toho, aby Jimin sledoval červenou tečku, díval se na mužův obličej. Bylo v něm něco, co Jimina donutilo pochopit, proč lidé kouřili. Min Yoongi vydechl kouř a jen zíral do noci, na daleký bod, který ani jeden z nich nebyl schopný vidět. Jimin následoval jeho pohled a stání tam, v tichu, bylo jen stěží trapné.
Uvědomil si, že už se to stalo součástí jeho rutiny. Stání venku v občasné zimě, občasném mokru a ve vždy přítomné tmě, s mužem, který mu mohl přivodit rakovinu, a mluvení o ničem. Jimin byl tvorem zvyku. A tahle malá část jeho života si prostě prorazila cestu do jeho stálé rutiny. Nic nenarušila ani nepřekážela plynutí jeho rozvrhu; prostě tiše vklouzla dovnitř.
Nevadilo mu to.

×××

"Myslím, že přede mnou něco skrýváš," řekl najednou Namjoon. "Nemýlím se?"
Mýlil se, v určitém smyslu. Protože technicky, Jimin před nikým nic neskrýval. Věděl, o čem Namjoon mluvil: o něm chodícím dvakrát do týdne na procházky bez čehokoli, čím by to mohl dokázal - žádný pot, žádná únava. Jenom zápach kouře.
Ale nebylo to tajemství, takže Jimin řekl: "Nic před tebou neschovávám. Co si myslíš, že ti tajím?"
Namjoon si upil ze své kávy. "Minulý týden jsem pral," povzdechl si. "Kdy jsi sakra začal kouřit?"
Jimin se skoro zasmál. "Nikdy. Ani nevím, jak se drží cigareta."
Ta část byla lež. V mysli viděl Min Yoongiho bledé prsty, jak svírají papírovou trubičku, palec jemně klepající na oranžový konec.
A předtím, než Namjoon mohl říct cokoli v odpovědi, si Jimin vzpomněl na Namjoonovu přítelkyni a všechno to, co nevěděl. "Slibuju, že nekouřím. Ale neschováváš ty něco přede mnou?"
"Pardon?"
"Ohledně tvojí slečny, Jin."
Namjoon na okamžik zavřel oči, snad aby vstřebal tu patovou situaci. Napřímil se na židli, potom úplně vstal. Bylo to pro Jimina jasným znamením, že konverzace už o moc déle nevydrží.
"Dobře, očividně netušíš, o co jde. Ale chápu, co myslíš. Nechám tě chodit na ty své noční procházky, ale pokud děláš něco, co bys neměl, něco špatného - přestaň. Mohl by ses stát závislým, víš?"
Jimin to věděl.

×××

Podlaha tanečního studia se uklízela každý druhý den v pět hodin. Takže Jiminův oblíbený čas na tančení byl v 5:30 v tyto dny, kdy se uklízelo. Nikdo jiný tam nebyl. Jimin si mohl obléknout staré tílko a kraťasy, postavit se na nově vyleštěnou podlahu svýma bosýma nohama a prostě tančit. Podíval se na stěnu se zrcadly, zkontroloval svou formu, představil si dav - stovky, tisíce lidí, kteří jej sledují, jak tančí.
Jimin balet miloval. Jako dítě na to nebyl zrovna hrdý, být oslovován "Balerína" nebo "Primadona". O pár let později se vyrovnal se skutečností, že ačkoli si jej ostatní kluci dobírají, pořád balet miluje. Byl to sport, něco, pro co hodiny a hodiny trénoval a potom šel domů s bolavými svaly. Cítil píchaní v každé končetině, uvnitř kostí, v krvi, ale to pro Jimina bylo normální. A miloval to.
Malé rádio v rohu studia bylo zastaralé a zaprášené, ale mělo CD přehrávač a stěnu plnou cédéček s klasickou hudbou hned vedle. Bylo jich tam přes stovku, převážně zahraničních a ve všech možných stylech. Jimin některé ze skladatelů znal - Mozart, Tchaikovsky, Shostakovich - ale nevyhledával profláklá baletní cédéčka. Raději měl bizarní post-romantické klavírní koncerty, Händelovy suity pro harfu, Wagnerova hudební dramata. Věděl, že k dílům pro balet, existovala choreografie, ale to ho nezajímalo. Starý instruktor mu jednou řekl "Je to vzácné, víš, najít baletního tanečníka, který dělá freestyle. Ale tobě to jde dobře."
Jen co začala hudba hrát a Jimin stál na parketu, mohl cítit, jak jím protéká. Každý tlukot, každý nárůst, každá půvabná nota byla v jeho těle. To byl jeho tanec.
Poté seděl v rohu studia, jeho těžký dech jediným zvukem pomalu doznívajícím ve vzduchu, a prostě zavřel oči. V jeho krvi bylo tolik adrenalinu, když tančil. Byl schopný jen odpočívat, když se z toho vzpamatovával. Jimin se děsil dne, kdy udělá něco hloupého pod vlivem čistého adrenalinu. Občas když byl vystresovaný, tančil, dokud jeho nohy nepřipomínaly nohy novorozeného telata - vratké, náchylné ke kolapsu a pádu. Bylo to jako slézání z trampolíny po dlouhém skákání; jeho nohy zapomněly, jak chodit a pamatovaly si pouze to, jak mají tančit. V takové dny volal svému kamarádovi, Kim Taehyungovi, který bydlel v kampusu ve vedlejší budově a neochotně Jimina odnesl domů na zádech.
"Jednou si něco uděláš," Taehyung vždycky říkal. "Říkám ti. Vidím do budoucnosti. Myslím tím, už teď si ubližuješ, ale ublížíš si ještě víc. Já jsem si jednou dokonce ublížil, když jsem jedl kebab a myslím, že tančení je pravděpodobně horší, než spálený jazyk. Co se ti tu snažím říct, je to, že bys na sebe neměl tak tlačit."
"Musím, pokud chci být ještě lepší," povzdechl si Jimin. "Myslím, že pokud budu dál trénovat, jednoho dne se to vyplatí."

×××

Byl zvědavý. Nechtěl být, ale na záhadách bylo něco, co Jimina vždycky přitahovalo. A Min Yoongi rozhodně záhadný byl.
Jimin ho znal, aniž by ho znal doopravdy. Věděl, že má Yoongi propíchnuté uši, protože kdykoli vyšel měsíc, jeho náušnice upoutaly Jiminův pohled. Věděl, že má smysl pro drahou módu, ačkoli pořád vtipkoval o tom, že nemá peníze. Věděl, že má Yoongi barvitou slovní zásobu a je schopný z fleku přijít s nadávkou, o které se Jiminovi ani nesnilo. A taky věděl, že Yoongi hraje na piáno.
Byl to vlastně stříbrnovlasý mladík, kdo s tím tématem přišel. Zeptal se poté, co se podíval na Jiminovo univerzitní tričko.
"Soulský institut umění," četl. "Ty tam chodíš?"
Jimin přikývl. "Jo, studuju tam tanec."
Yoongi povytáhl obočí, byl nejvíc překvapený, jak jej Jimin kdy viděl. "To myslíš vážně? Studuje tam i můj spolubydlící."
Byla to zvláštní náhoda; do školy nebylo snadné se dostat a Jimin předpokládal, že Yoongi sám tanečník nebyl.
"Kdo to je? Možná ho znám," zeptal se Jimin.
To poslední, co Jimin čekal, bylo to, že se mu Yoongi podívá přímo do očí a řekne: "Jung Hoseok."
Jimin Jung Hoseoka znal, jen ne osobně. Byl to ten mladík, o kterém Taehyung a jeho spolubydlící, Jungkook, nikdy nepřestali žvanit, ačkoli Taehyung byl v pěveckém programu a netančil. Jung Hoseok byl legenda. Jimin ho nikdy neviděl tančit, ale příběhů o tom slyšel dost.
"Jung Hoseok je tak skvělý," říkával Jungkook. "Jednou jsem slyšel, že ho řada třiceti lidí vyzvala k souboji v tanci. Všechny je porazil a potom jim koupil zmrzlinu!"
Jimin tanečníka respektoval, možná k němu svým způsobem i vzhlížel, ale bylo to smutné. O jeho tančení nikdo nemluvil stejně, jako mluvili o tanci Jung Hoseoka. Možná to bylo dětinské, ale i v Jiminovi se našel kousek žárlivosti.
"Ano, slyšel jsem o něm. V kampusu je vlastně prakticky bůh."
Jimin si byl jistý, že mu klesla čelist; prostě si neuměl představit, jak tenhle normální mladík žije s někým, kdo má takový talent.
"Oh, vážně?" ušklíbl se Yoongi. "Potom máte nízký požadavky, lidi. Chci říct, je dobrý; já ale nemám rád celé to hip-hopové taneční šílenství."
Zamračil se, potom skoro upustil cigaretu, když si uvědomil, co řekl. "Kurva, neříkej mi, že i ty patříš k těmhle b-boyům."
Jimin se zasmál. "Ne, ne. Já se zaměřuji spíš na moderní balet."
Bylo mu trapně hned, jak to vyslovil.
"Balet," zadumal se Yoongi, jako kdyby o něčem přemýšlel. "To je pěkně tvrdá sračka. Myslím to vážně. Pracuju v koncertní hale. Viděl jsem, jak ti tanečníci přišli z podia, a když si sundali boty, jejich nohy vypadaly, jako kdyby si je marinovali v syrovém mletém hovězím nebo něco. A potom se prostě vrátili na podium a tančili ještě víc."
Potáhl si z cigarety, potom pokračoval. "Co se snažím říct - asi o tom víš víc než já. Taky tvoje chodidla vypadají, jako kdyby je ošukal mixér?"
Jimin si skoro odfrkl nad tím, jak volil slova. Vlastně o tom nikdy nepřemýšlel; v třídě měli všichni oteklé a mozolnaté nohy.
Proto řekl: "No… moje chodidla nejsou zrovna jako chodidla modela nebo tak něco."
Yoongi přikývl, jako kdyby to dávalo perfektní smysl.
"Říkal jsi, že pracuješ v koncertní hale?"
"Jo, hraju tam na piáno. Nejsem zrovna nejvyšší vládce rodu pianistů, ale dělám tam nějaké levné akce a podobné sračky."
To Jimina zaujalo. Protože jakkoli se snažil, nedokázal si mužovy prsty představit, jak dělají cokoli jiného, kromě držení cigarety.
"Ale chodím na Soulskou národní. A Hoseoka znám už věčnost, takže jsme se rozhodli, že spolu budeme bydlet."
Bylo to jasné. I kdyby neměli nic, co by spolu mohli sdílet, hudba a vystoupení byly jako spojení mezi nimi. "Studuješ hudbu?"
"Hudební kompozici. Chci prostě celý den hrát na piáno, ale to mě nezajistí a nezaplatí mi to studentský půjčky. Chápeš mě, ne?"
Jimin si povzdechl. Byl to dlouhý den. A v mozku měl kouř, v očích temnotu a hřející tělo hned vedle sebe.
"Jo, chápu."

×××

Když byl Namjoon nervózní, tak mluvil. O všem. To byla jeho vlastnost, za kterou Jimin asi nikdy nebude vděčný.
"Nedávno jsem přemýšlel, Jimine, jak přítomnost vlastně neexistuje. Jako v čase, víš? Jakmile řekneš 'v současné době' nebo 'momentálně', už je to pryč a přítomnost už je minulostí. Možná že kdyby čas nebyl lineární, měla by 'přítomnost' úplně nový rozměr. Možná že kdybych žil v jiném čase, potom by moje 'přítomnost' byla delší a já bych ji mohl cítit."
Neexistovalo nic, co by v těch chvílích mohl Jimin dělat. Jakmile Namjoon začal, nepřestal, dokud se jeho nervy nezklidnily.
Pokud by se Namjoona hned po jeho jeho změně tématu zeptal, co se stalo, Namjoon by pouze řekl: "Ale nic, jsem v pohodě."
Takže Jimin musel čekat hodiny, než zjistil, co Namjoona tak znervóznilo.
V tomhle konkrétním případě to absolutně nečekal.
"Dvacátého budeme s Jin spolu už šest měsíců."
Jimin tomu nemohl uvěřit. Samozřejmě si nestěžoval; Namjoon se mu ohledně ní jen málokdy otevřel.
"A no… už jsme o tom chvíli mluvili. O setkání, víš. Už mě tahle dlouhá vzdálenost nebaví. Jako - já náš vztah miluju, ale ta vzdálenost mi vadí. Takže chci možná Jin brzo pozvat k nám. Dvacátého."
To bylo něco obrovského. Jimin ten vztah měsíce zpochybňoval. Měsíce zpochybňoval Namjoona. A byl to dobrý pocit, vědět, že mu Namjoon ohledně těchhle věcí věřil.
Měl pro Namjoona jen jednu otázku: "Kdy ji konečně poznám?"
"To je ono." Jimin dostal pocit, že se mu nebude líbit cokoli dalšího se Namjoon chystal říct. "Mám jednu podmínku: nesmíte se potkat."
"Děláš si ze mě srandu." Jimin respektoval Namjoonův milostný život, dokonce ho v něm podporoval, ale když Namjoon říkal takovéhle věci, Jimin uvažoval, proč se na oplátku taky nechoval jako debil. "To já jsem vás povzbuzoval v tom, abyste se setkali, a ty mi jí potom ani nepředstavíš? Jsem tvůj spolubydlící!"
Namjoon vypadal, že ho to opravdu mrzí. "Já jenom… ještě nejsem připravený. Co když Jin přijede a nebude to takové, jak jsme to čekali? Poslouchej, jsi můj nejbližší přítel. Nechci, abyste se s Jin dali dohromady a my se pak rozešli."
"Nehodlám ti ukrást slečnu, pokud je to to, čeho se bojíš."
Jimin si myslel, že se Namjoon chová nerozumně, ale vypadal, že má upřímnou obavu ze setkání se se svou přítelkyní.
Jeho spolubydlící se usmál. "Toho se nebojím, věř mi. Jenom… mi dej ještě nějaký čas, dobře?"
Jimin přikývl i přes skrytý význam jeho slov.
Musel Namjoonovi věřit. Občas to bylo těžké, ale on musel. Takže jim dá prostor. Nechá je vyřešit si všechny svoje nepochopitelné problémy ve vztahu. A bude doufat, že jednoho dne Namjoonovi na svatbě půjde za svědka.

×××

"Takže už jsem se zmínil," se svými slovy vydechl i kouř, "že pracuji v koncertní hale, hraju na piáno a všechno tohle."
Jimin přikývl, nejistý, kam Yoongi s jejich konverzací míří.
"No, bylo to divný načasování, protože hned den na to za mnou přišel režisér a zeptal se mě, jestli chci dělat vystoupení na nějakém recitálu."
"Oh, gratuluju!"
Yoongi se usmál. Jimin mohl vidět jeho dásně, když se usmíval; svým způsobem to bylo roztomilé.
"Nechci, abys mi gratuloval. Chci abys mi pomohl. Ten chlap po mně chce vystoupení s Hoseokem. Jako piano a tanec. Ale to je ten ten problém, protože všechno, co Hoseok umí, je ta popping a locking blbost. A víš, že to nejde s klasickým zkurveným piánem." To bylo pravděpodobně nejvíc, co Jimin Yoongiho kdy slyšel říct. "Zvažoval jsem tebe a mám rád nižší druhou třídu známých, že? Takže mě napadlo, že by se taky mohl zeptat -"
"Zeptat se mě na co?"
"Jestli bys to nechtěl dělat místo něj." Yoongi pokrčil rameny. "Tančit, myslím. Neznám žádné jiné tanečníky.
Jimin z toho měl motýly v břiše a to se mu nelíbilo. Přesto se zasmál. "Ani jsi mě nikdy neviděl tančit."
"Ale prosím tě, studuješ tanec v institutu divadelního umění. Hádám, že za hovno stát nebudeš."
To dávalo smysl. A Jimin se potřeboval dostat lidem na oči. Potřeboval víc vystupovat, víc žít a méně se strachovat.
"Dobře, jdu do toho."
Moc se nad tím rozhodnutím nerozmýšlel. Ale Yoongi vypadal potěšeně, takže to bylo v pořádku. Potřásli si rukama, aby celou věc udělali oficiální, a Jimin věděl, že to je poprvé, co se jeho kůže dotkla té Yoongiho, protože se mu ruka třásla tak, jako ještě nikdy.
Když se ho ten večer Namjoon zeptal, proč se tak směje, Jimin mu jenom řekl "Oh, jenom jsem dostal nabídku práce." a nechal to tak.


< Předchozí | Informace | Následující >
 


Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 1. února 2017 v 20:36 | Reagovat

Jsem zvědavá, co Yoongi řekne Jiminovo tanečnímu umění. A třeba ho uvidí i Hoseok a třeba ho i pochválí.
A proč mam takový pocit, že Jin nebude ta Jin, ale ten Jin. A kvůli tomu to třeba Namjoon před Jiminem tají a nechce, aby se setkali.
No jsem moc zvědavá, co bude dál. Moc se těšim na další díl...

2 S c a r s S c a r s | Web | 5. února 2017 v 16:13 | Reagovat

Začínám si hodně pomalu vybavovat události téhle povídky (problém skutečnosti, když toho za krátkou dobu přečteš hodně). Anyway, bude to super! A jestli tě baví překlad, tak ještě líp, protože si to ráda celé přečtu i v češtině. :'D Haha, Yoongi a jeho slovník, iconic!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013