Smoke and Mirrors || 3. kapitola

8. února 2017 v 6:00 | Hotaru |  Smoke and Mirrors (Melecs)



Yoongiho byt byl malý a úhledný. Pokoj byl skoro prázdný, s veškerým majetkem natlačeným k okrajům. Každý povrch byl čistý a přesto byla každá žárovka pokrytá tenkou vrstvou prachu.
"Prostě si tu nech svoje krámy a půjdeme nahoru."
Jimin neviděl žádné schody. "Nahoru?"
Yoongi ze svého batohu vytáhl kroužek klíčů. "Jo, máme v patře nad námi místo na studio. Roky to byl jenom prázdný pokoj a domácí řekl, že si to můžeme vzít. Vážně tu nikdy nejsem. Většinou jsem jenom tam."
Nemohl si představit, co by dělal se svým vlastním studiem. Nové studio, nová podlaha nebo baletní tyč, na kterých mohl tančit - Jimin si uměl představit, že by to bylo stejné, jako když měl před sebou umělec čistý list papíru. Ne plátno; to pro Jimina bylo pódium. Studio bylo pohodlné; jenom… črty. A pokud měl Yoongi studio, Jimin se chtěl do druhého patra dostat, jak nejrychleji to šlo.
Muž jej vedl do haly a nahoru po úzkých schodech k zlověstně vypadajícím železným dveřím, do kterých by Jimin sám nikdy nevstoupil. Zevnitř se linula tlumená hudba, jen dunění prosakující zpod kovu. Yoongi odemknul, otevřel dveře a Jimin byl přivítán zářivými světly. V místnosti byl vytáhlý muž, ve kterém Jimin poznal Jung Hoseoka, ale Jiminovi s Yoongim nevěnoval žádnou pozornost. Nechával se unášet pochybným rytmem, takovým, o kterém si Jimin myslel, že na něj lidé ani nejsou schopní tančit, a přivlastňoval si jej. Bylo to poprvé, co tanečníka viděl v akci a na okamžik uvažoval, jak se někdo vůbec může takhle hýbat. Hoseok tancoval jako stroj, způsobem, který předčil všechno to, co o něm Jimin kdy slyšel.
A potom začal Jung Hoseok křičet, vysoko posazený zvuk, který jako kdyby proběhl celým jeho tělem a kompletně zastavil jeho tanec. Jimin si myslel, že se muž zranil, ale nevzrušený výraz na Yoongiho tváři jej přesvědčil o opaku.
"Ahhhh! Vítejte, vítejte! Podívejme, kdo přišel, je to Min Suga! A není tohle kamarád? Nevěděl jsem, že máš kamarády, jak vzrušující! Wow! Pojďte dál, pojďte dál!"
Bylo to nečekané. Hoseok očividně tancoval hodinu nebo tak nějak; těžce dýchal a jeho vlasy byly slepené potem, ale úroveň jeho energie byla šílená. Jiminův názor na Jung Hoseoka se v okamžiku změnil, když ho začal vidět jako nadšeného, přítulného člověka.
Yoongi nicméně vypadal méně než nadšený. "Bože, Hoseoku, nech ho dýchat. To je Park Jimin, je to tanečník ve tvojí škole a možná spolu budeme dělat na tom vystoupení, protože tvoje nemožná prdel neumí tancovat balet."
Hoseokovy oči se rozšířily. "Balet? Wow, wow, to bych neuměl ani za milion let!" Napil se vody a utřel si pot z čela. "No, nebudu vás už rušit! Bav se a nenech Yoongiho zlý obličej, aby tě odstrašil. Papa!"
A potom byl pryč s hlasitým prásknutím dveří.
"Je vážně energický," řekl Jimin, hlavně sám pro sebe. "Taky, 'Min Suga'?"
Yoongi si povzdechl a schoval si obličej do dlaní. "Je to z doby, kdy nám bylo pět, dobře? A není jenom 'energický', je to zkurvená svítící tyčinka. Trošku s ním zaklepeš a on už potom nikdy nepřestane. A taky je pravděpodobně radioaktivní."
Jimin se zasmál a začal si prohlížet pokoj. Byla to v podstatě jen levnější verze univerzitního studia: opotřebovaná dřevěná podlaha, v rohu vodní nádrž a u zdi klávesy. Jenom tam bylo víc prasklin ve zrcadlech a podlaha více vrzala.
"Zahraj mi něco, zatímco se budu protahovat." Jimin si sundal boty a bundu, potom se natáhl pro flašku s vodou.
Yoongi se usmál a Jimin předstíral, že si toho nevšiml. "Tak náročný."
Stejně se posadil za klávesy. "Aspoň mi tu předvádíš krásný striptýz." Jimin se z toho zakuckal. "'Rêverie' od Debussyho. Je to dobré?"
Bylo to víc než dobré. Začal se protahovat, roztažený na podlaze dokud Yoongi nezačal hrát. Během několika prvních tónů byl Jimin ztracený. Na někoho, kdo byl zvenku tak silný, tak těžko rozluštitelný, byla emoce v písni ohromující. Bylo to jako kdyby si veškerou svou vášeň šetřil jenom na chvíle, kdy hrál. Našly se části díla, při kterých se Jiminovi chtělo brečet. Ten muž byl hudební génius. Bylo to nádherné - zvuk, způsob, kterým zněl v místnosti, dokonce i Yoongi byl nádherný. Seděl klidně, jako kdyby na světě nebyly žádné problémy. Neměl před sebou žádné noty a každých pár sekund zavřel oči, jako kdyby usínal. Jeho dlouhé prsty, ty prsty, které byly většinou zkroucené kolem cigarety, se lehce otíraly o klávesy s takovým záměrem, až Jimin zapomněl na protahování a místo toho jenom pozoroval Yoongiho ruce. Asi ve třech třetinách písně se Jimin vrátil k protahování jenom proto, aby Yoongi nevěděl, že zíral. Jeho oči pořád následovaly Yoongiho ruce, jak mačkaly každičkou klávesu. Poslední tón vibroval ze stěn přímo do Jiminových uší.
"Dobře, teď už musíš tančit."
Jimin mu chtěl ublížit za to, že takové vystoupení přešel, jako kdyby to nic nebylo.
"Bylo to úžasné. Myslím to vážně." Jimin nevěděl, jak se vyjádřit hlouběji.
"Jo, jo, přestaň stávkovat."
Jimin našpulil rty jako kdyby to Yoongiho mělo nějak ovlivnit. "Ty mě nebudeš doprovázet?"
Jenom chtěl muže slyšet znovu hrát.
"To kurva ne," ušklíbl se Yoongi. "Nemůžu hrát a dívat se na to, jak tancuješ, najednou."
Jimin připojil svůj mobil k repráku, který používal Hoseok. Zvolil 'Aquarium' od Saint-Saëns. Když hudba začala hrát, dal si čas na zvyknutí si a potom prostě začal tančit. Bylo to záhadné dílo, něco, co se Jimin snažil vyjádřit svými pohyby. Podíval se do zrcadla a představil si, tak jako už stokrát, že před ním stál sál. A potom si Jimin vzpomněl, že s ním byl ve skutečnosti v místnosti Yoongi a bylo to poprvé, kdy někdo prostě seděl a sledoval Jimina tančit jenom protože chtěl. Znervózněl, možná protože tančil pro Yoongiho a nejenom pro nějakého cizince. Jiminovi se ale stejně podařilo udržet své pohyby stálé po celou dobu vystoupení, zakončuje to jemně ale přesto silně.
Poslední tón sotva dohrál, než se Jimin napřímil a zeptal se: "Tak co si myslíš?"
Jeho publikum se kouslo do rtu a přikývlo. "Myslím, že umíš tancovat. Umíš tančit. A myslím, že jsem šťastlivec."
To bylo všechno, co Jimin potřeboval slyšet.

×××

Jimin se bezdůvodně strachoval. Měl starosti, protože byl dvacátý srpen a Namjoonova přítelkyně byla v jejich bytě, když Jimin nebyl. Jediné, co si ten večer Jimin přál, bylo aby všechno vyšlo. Chtěl, aby byl jeho spolubydlící šťastný a našel si svou dívku snů a vytěžil co nejvíc z jejich výročí.
Řekl, že přespí u Taehyunga a Jungkooka, ale to bylo těžké, když si doma zapomněl mobil. Jimin ve studiu skončil vážně pozdě; nemohl si představit, že by tam Jin ještě byla. Buď byli venku na rande a nebo Namjoon něco pokazil a ona odešla. Takže se Jimin rozhodl, že ničemu neublíží, když se doma zastaví pro telefon; prostě tam skočí a pak hned půjde.
Všechna světla byla rozsvícená, když otevřel dveře. První si Jimin nevšiml ničeho divného, prostě se soustředil na to, aby si došel přímo k batohu, ale potom to uslyšel; jemný, nezaměnitelný zvuk líbání. A náhle se jeho půlnoční mise změnila v možnost chytit Namjoona s jeho přítelkyní. Opatrně vykoukl zpoza futer a našel Namjoona, rty spojené s někým, koho Jimin nikdy neviděl.
První to vypadalo, že je ta dívka malá, ale potom si Jimin vzpomněl, že každý vypadá malý, když je přitisknutý k Namjoonovi, a ona byla na slečnu vlastně docela vysoká. Jimin si všiml, že její světlé vlasy byly krátce střižené, blízko k hlavě. Neměla ženský styl; měla na sobě růžové tričko, ale ten outfit by si na sebe mohl vzít i Jimin. A potom najednou bylo jasné, že její čelist je moc ostrá, její ruce moc velké a její ramena moc široká. A Jimin si uvědomil, že to vůbec není dívka.
Jimin měl v plánu tiše odejít, aniž by je vyrušil, ale to už nemohl udělat. Ne když Namjoon blbnul s mužem ve stejnou noc, kdy potkal svou přítelkyni. Něco tam v ten moment začalo, něco, co nebylo úplně na úrovni nenávisti, ale dávno za za značkou pro zklamání. Myslel si, že Namjoon byl lepší; věrnější a upřímnější. Jimin si velmi hlasitě odkašlal a viděl jak oba, Namjoon i ten druhý chlap, zamrzli v počínání. Odtáhli se od sebe a když Namjoonovy oči potkaly ty Jiminovy, vypadal jako kdyby mu bylo nevolno.
"Jimine," viditelně polkl a položil ruku na mužova záda, jako kdyby to bylo přirozené. Jimin uvažoval, jak dlouho to dělal, jak dlouho podváděl "Co tady děláš? Řekl jsi mi, že -"
"Drž hubu. Jenom jsem si přišel pro telefon. Nechtěl jsem vás otravovat. Ale jsem rád, že jsem to viděl. Jak dlouho už jí podvádíš?"
"Podvádíš..." odmlčel se ten podivný muž.
Byl to pěkný chlapec, jemné linie, sladký hlas, veliké oči a právě políbené rty. Způsob, kterým se na něj Namjoon na sekundu podíval, to surové zbožňování, převrátilo Jiminův žaludek naruby.
"Je tohle ten spolubydlící?"
Namjoon zavřel oči a nadechl se. Vypadal, že je mu fyzicky špatně, během několika sekund naprosto vyčerpaný a trochu se potící na čele.
"Jo," položil si tvář do jedné dlaně a druhou rukou chytil mužovu dlaň. "Pokračuj, představ se. Bože, ani nemůžu být naštvaný. Zasloužím si to."
Cizinec k Jiminovi napřáhl dlaň a povzdechl si, když ji Jimin nevzal.
"Jsem Kim Seokjin," řekl. "Namjoon a já jsme spolu už šest měsíců. Žádná přítelkyně neexistuje."
Trvalo to pár minut, než se to usadilo. Tohle byl Jin? Jimin nikdy nezvážil možnost, že by Jin mohl být muž.
"Já.. já se vážně omlouvám," začal se Jimin hojně omlouvat. "Vážně jsem to nevěděl!"
"Já vím, že ne," Jinův úsměv byl hřejivý. "A teď mi rychle potřes rukou, než si budu myslet, že nás vykopneš."
Jimin si nemohl pomoct; zasmál se. Věci se vyvinuly daleko lépe, než si myslel, a bylo to vtipné.
Potřásl Jinovou rukou a otočil se k Namjoonovi. "Omlouvám se, že jsem přišel domů, když jsi mi řekl, že nemám. Vážně jsem si tu zapomněl mobil. Taky se omlouvám, že jsem si myslel, že podvádíš."
Tentokrát to byl Jin, kdo se zasmál a obmotal paži kolem Namjoonova pasu.
"Samozřejmě, že nepodvádí." Namjoon protočil očima, ale vypadal, jako kdyby skrýval úsměv. "Kdyby ano, hned bych na to přišel, nakopal mu zadek a potom bych ho opustil kvůli někomu přitažlivějšímu a bohatšímu."
Jimin se rozhodl, že měl Kim Seokjina rád. Vypadal, že nebere ničí nesmysly, a evidentně měl Namjoona obmotaného kolem prstu.
"Vlastně se mi docela ulevilo, Jimine," přiznal Namjoon. "Byla to velká váha na mých ramenou. Byl jsem úplně připravený na to, že mě vyženeš ze Soulu nebo tak něco."
Poté Jimina něco napadlo: "Počkej chvíli, jsem trochu zmatený. Tím chci říct, pořád jsem vtipkoval o tvojí 'přítelkyni' a tys mě nikdy neopravil."
"Za to může tvoje předpokládání. Varoval jsem tě, abys nedělal předpoklady. Ani jednou jsem nepoužil slovo 'přitelkyně'; byl jsem vážně opatrný. Takže jsi se právě naučil, doufám, že předpoklady jsou - ow."
Byl zastavený plácnutím přes hrudník. "Kim Namjoone, nech svého kamaráda žít. Není to jeho chyba, že jsi byl moc vyděšený něco říct."
Ti dva se krátce hádali v lehkém, provokativním tónu. Jimin si všiml svého mobilu na stole. Když se podíval zpátky na pár, vypadali tak spolu. Jako kdyby už neměli nic dalšího, o co se starat, kromě sebe navzájem, jako kdyby už všechno zažili, jako kdyby o tom druhém věděli všechno. Jin byl někdo, na koho si Jimin musel zvyknout, ale vůbec nebyl proti tomu. Musel se kvůli tomu usmívat.
"Um, promiňte," přerušil je. "Už půjdu. Znovu se omlouvám. A Jine, bylo vážně hezké tě poznat."
Jin vypadal upřímně vděčný. Jeho úsměv se dostal až k očím a když jeho ruka vyhledala tu Namjoonovu, vypadalo to jako jeho druhá přirozenost. "Děkuju, Jimine. Namjoon je šťastný že má kamaráda, jako jsi ty."
Jimin odešel k Taehyungovi a Jungkookovi s úsměvem na tváři a těžkostí v srdci.

×××

Jimin nikdy předtím neseděl na lavici u piána. Bylo to téměř odrazující, vidět všechny klávesy vyrovnané před ním v řadě. Snažil se udržet si rovná záda, ale ruce měl složené v klíně bez jakéhokoli řízení.
"Jenom si to vyzkoušej, zaklepej na nějaké klávesy nebo něco. Třeba jsi přirozený talent, kdo ví," Yoongi stál za ním, evidentně pobavený tím, jak se Jimin ošíval na kožené lavici. "Taky se uvolni. Natáhneš si sval i bez hraní."
Potom Jimin ucítil dvě ruce na svých ramenou, tlačili je dolů, ale Jimin se z toho doteku jenom víc napjal.
Pomalu přivedl prsty ke klávesám a experimentálně na jednu poklepal, potom na další. Když je zmáčkl obě najednou, znělo to příšerné.
Slyšel, jak si Yoongi povzdechl. "Nebal prsty, tahle."
A najednou se Yoongi vznášel přímo za Jiminovými zády, jeho paže podél obou stran Jiminova těla, aby lépe dosáhl na klávesy. "Převrať trochu takhle zápěstí."
Jeho hlas byl hluboký a příliš blízko Jiminova ucha. Měl z toho najednou vařící a třesoucí se krk. Mužovy prsty vyhledaly Jiminova zápěstí, zavadily o puls, a nepatrně je otočily. Yoongi nechal klesnout jednu ruku jenom proto, aby její dlaň natiskl proti Jiminovým zádům.
"A narovnej se."
Všechno bylo moc horké a Jimin nevěděl, co má dělat, protože část z něj se chtěl opřít do Yoongiho, část, kterou nemohl ignorovat. Yoongi téměř šeptal kvůli té blízkosti.
Chvíli nic neříkal, potom: "Dáváš pozor?"
Nedával. Na nic nemyslel. Jediné, na co se mohl soustředit, byl palec na vnitřní straně jeho zápěstí, dlaň na zádech a dech za uchem.
"Promiň, jsem dneska trochu roztržitý."
Yoongi se od Jimina odtáhl tak rychle, jak jenom mohl, protože věděl, že to bylo víc, než jenom roztržitost. Jimin v periférii viděl, jak si muž nevědomky olízl rty.
"No, omlouvám se, jestli tě rozptyluji." Jeho hlas zněl jako písek.
Jimin polkl a konečně cítil, že může uvolnit ramena. Nic Yoongimu neřekl, jen se obrátil zpátky ke klávesám a mačkal je dokud nedošel ke kombinaci, která zněla ucházejícně.
Pousmál se. "Znamená to, že ti můžu dát rychlokurz baletu?"
Pianista se trochu zakuckal. "Nechceš mě vidět tancovat. Vypadám jako idiot."
"Jaký je to teda rozdíl od normálu?" Něco, čím by trochu rozbil atmosféru.
Cítil, jak se jeho váha posouvá k okraji lavice, když si Yoongi sedl na druhou stranu a přisunul se. Bylo tam sotva dost místa pro dva lidi; jejich boky se v prostředku lavice dotýkaly. Yoongi začal hrát nádhernou skladbu, kterou Jimin nikdy neslyšel a zaujala jej stejně jako každá jiná, jež Yoongi hrál.
"Jsi bezohledný, Park Jimine."
Nakonec nikdy neřekl, že ne.

×××

Poznal, že Namjoona něco tížilo. Jimin jej nachytal zírat na nevýrazné stěny a ještě nevýraznější strop příliš mnohokrát.
Nakonec to Namjoon konečně dostal ven: "Takže ti to je jedno?"
"Hm?"
"Je ti to jedno? Že já… že se mi líbí kluci?"
Oh.
Jimin o tom přemýšlel. Ne teď, po celý svůj život. Jeho rodiče se tomu tématu vyhýbali, předstírali, že neexistuje, ale Jiminovi spolužáci jistě projevili svůj názor. Všechno, co Jimin musel udělat, bylo říct, že dělá balet, a dost kluků mu říkalo, že je gay. Takže Jimin vyrostl v domnění, že je to něco negativního. Ale někdy na střední si Jimin uvědomil, že to slovo se brzo změní a že láska není nic, za co by se měl někdo stydět.
"Není mi to jedno," řekl. "Myslím tím, že jsi můj kamarád. Zajímám se o tvůj život. Ale nevadí mi to. Bylo to nečekané, ale ne ve špatném slova smyslu. Vypadá to, že máš Jina vážně rád, takže nemůžu být proti tomu."
Namjoon přikývl. "Je dobré to slyšet. Neřekl jsem ti to, protože s tebou bydlím. Nechtěl jsem, aby sis myslel, že tě chci nebo tak něco."
To Jimina rozesmálo. "To bych si nikdy nemyslel, kdybys měl přítele.
Divně to chutnalo na jazyku, to slovo 'přítel'. "Ví to ještě někdo?"
Jeho spolubydlící byl na chvíli potichu. "Ségra to ví. Potřeboval jsem to někomu říct, víš? Požíralo mě to zaživa. Věřím jí, že to neřekne rodičům. Netuším, jak by na to reagovali. Sestra říkala, že nás bude podporovat jenom, když se mnou bude Jin dobře zacházet. Donutila mě, abych jí poslal fotku, řekla, že jsem 'šťastlivec' a pak se rozhodla, že ho chce poznat. Takže myslím, že dobrý."

Poté to opustili, celé to téma. To ale neznamenalo, že na to Jimin nemyslel. Uvažoval, jak na to Namjoon přišel, že se mu líbili muži. Uvažoval, jak na to přišel Jin a jak se dali dohromady. Uvažoval, jestli měl i Yoongi rád muže. Jimin se z toho skoro styděl; Namjoon nebyl hetero a nebyl to problém, ale Jimin cítil, že s Yoongim by se všechno změnilo. Usnul tak, ale myšlenky jeho hlavu neopustily ani následující ráno, nebo den poté, nebo po velmi dlouhou dobu.

< Předchozí | Informace | Následující >
 


Komentáře

1 firewolfi firewolfi | E-mail | Web | 8. února 2017 v 7:33 | Reagovat

Pokud mohu, rád bych jen podotkl, že text se špatně čte :-(. Je malý a světlý jak pozadí. Kdyby byl o něco větší + černý bylo by to určitě lepší. ;-)

2 voskii voskii | 8. února 2017 v 9:15 | Reagovat

I'm screaming. Je super, že sis pro překlad vybrala tohle, baví mě to a středy jsou zase krásné. :--)) A mini yoonmin pasáž velmi zalichotila mému momentálnímu fluffy stavu and I don't know what to do... Namjoon se Seokjinem byli sladcí taky... T3T

3 Hatachi Hatachi | Web | 8. února 2017 v 18:23 | Reagovat

Myslela jsem si, že nebude to ta Jin, ale že to bude ten Jin. A jsem moc ráda, že to Jimin vzal v klidu.
Jinak to byl moc hezký díl. Jsem zvědavá, co bude dál...

4 S c a r s S c a r s | Web | 12. února 2017 v 12:58 | Reagovat

Ahh, konečně se nám kluci začínají víc sbližovat. :'3 Hrozně se mi líbila ta scéna ve studiu. Taky bych se neubránila zírat na Yoongiho. :'DDDD Už se těším na další kapitolu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013