Smoke and Mirrors || 4. kapitola

22. února 2017 v 6:00 | Hotaru |  Smoke and Mirrors (Melecs)


"Tak co ta nová práce, o které ses zmínil?" Taehyung si položil dlaň na tvář v očekávání.
Jungkookův obličej se vynořil, když se ohnul přes stůl. I přes plnou pusu jídla se mu podařilo vymáčknout ze sebe: "Nová práce?"
"Není to nic moc," usmál se Jimin, "jenom recitál. S piánem."
Světlovlasý muž s překvapením zamumlal: "Nevěděl jsem, že umíš hrát na pian-"
Nikdy nedomluvil; Taehyungova slova byla přerušena vysoko posazeným ječením. Jimin věděl, o koho šlo, hned, jak Jungkook omylem vyplivl svoje jídlo.
"Park Jimine!" zvolal ten hlas. "Jak se dneska máš? Páni, páni, myslel jsem si, že Yoongi kecal, když říkal, že sem chodíš do školy. To je tak vzrušující!"
Jimin se ohlédl na své přátelé, kteří měli oba otevřenou pusu, zatímco Taehyung vyluzoval tiché kňučení. "Mám se dobře, Hoseoku. Jak ses měl?"
Hoseok si poklekl, aby dosáhl na výšku Jiminovy židle a hodil mu ruku kolem ramen. "Mám se prostě skvěle. Tohle jsou kamarádi? Představ mě!"
Na okamžik ani jeden z nich nemluvil, ale nakonec ze sebe byl Jungkook schopný vyklopit: "J-já… Já jsem Jeon Jungkook."
"A já jsem… Oh, promiň, zapomněl jsem to."
Jimin protočil očima. "To je Kim Taehyung. Jungkook taky studuje tanec."
Hoseok zářil z toho, že si dělá nové kamarády. "To je tak cool! Jsem Jung Hoseok a tak rád vás poznávám, lidi! Jimin je super sladký a roztomilý, takže se vsadím, že jeho kamarádi jsou prostě skvělí."
Na okamžik se zastavil, jako kdyby si nebyl jistý, jestli má následující část vyslovit.
Otočil se k Jiminovi. "Když už mluvím o tom, že jsi roztomilý, Yoongi říká, že jsi opravdu dobrý tanečník. Jako že o tobě nepřestal mluvit a pořád ti skládal komplimenty. A on nikdy nikomu nelichotí! Oficiálně žárlím."
Hoseok našpulil rty, potom mrknul. "Myslím, že se mu líbíš."
Kvůli tomu zpěvavému tónu se Jimin skoro začal červenat.
Znovu se podíval zpátky na své kamarády, oba dva vypadali pořád víc zvědavě a lehce okouzleně. "Yoongi je vážně super, ale nenazval bych nás ani přáteli."
Hoseokův smích byl nepříjemný a teatrální. "Ah, nelži mi, Park Jimine. Doufám, že přijdeš každý den, aby sis zatancoval a strávil nějaký ten čas s Yoongim. Potřebuje lidi jako jsi ty."
To donutilo Jimina o Yoongim přemýšlet. Podle Jimina byl jemný a choval se sebevědomě. Ale bylo očividné, že se skrývá za cigaretou a oponou z kouře.
Hoseok pokračoval: "Nevadí, to je všechno, co jsem sem přišel říct. Musím běžet, ale jsi u nás vždycky vítaný, Park Jimine! Pa pa!"
Poslal k jejich stolu hlasitou pusu a Jimin uvažoval, jak někdo jako on mohl skončit v jednom bytě s Yoongim.
Sledovali, jak Hoseok odchází, a potom to byl Taehyung, kdo promluvil první. "Byl to - Kámo, já nemůžu ani mluvit. Ty znáš Jung Hoseoka a nikdy jsi se nám o tom nezmínil?"
"Klídek, lidi, mluvil jsem s ním jenom jednou. Je prostě jenom hrozně kamarádský."
Jungkook několikrát zamrkal. "A jak že jsi ho poznal?"
"Znám se s jeho spolubydlícím. To o něm Hoseok mluvil."
Jimin se úplně nechtěl pouštět do detailů.
"Počkej chvíli," Jungkook zavrtěl hlavou tak usilovně, jako kdyby se chtěl probrat z transu. "On mluvil? Já jsem vůbec nedával pozor."
Taehyung se natáhl přes stůl a s Jungkookem si plácnul. "Vítej v klubu. Upřímně jsem jenom viděl, že má vážně pěkný zuby."
Občas svoje přátele miloval a občas uvažoval, proč přátele.
Když se Jimin zvedal k odchodu, Jungkook jej chytil za zápěstí a zvolal: "Určitě mi od něj vem autogram!"

×××

Vybrali Gymnopédies I od Erika Santieho. Vybrali ji společně, ale Jimin věděl, že ji Yoongi chtěl hrát ještě předtím, než se Jimina zeptal. Byla to klasika a Jimin věděl, že je tam tolik věcí, které se skladbou může udělat.
Představení bylo za dva týdny, víc než dost času na to, aby to Yoongi s Jiminem donutili fungovat. A oni to udělali; Jimin si s Yoongim vyměnil kontakty a každý večer chodil do Yoongiho bytu, tvrdíc, že jde o "učení se s Taem a Kookiem." Šel přímo nahoru, do studia, a občas prostě přitiskl ucho ke dveřím předtím, než vstoupil, aby mohl slyšet úžasný zvuk Yoongiho kláves.
Vždycky, když Yoongi hrál tu písničku, trval na tom, že bude k Jiminovi zády. Tvrdil, že je tak jednodušší hrát, soustředit se, a Jimin mu věřil. Nahrávali to na video, aby se na vystoupení potom mohl Yoongi podívat a říct, jestli se mu líbilo nebo ne (a vždycky se mu líbilo.)
Občas si udělali pauzu a to byla doba, kterou si Jimin užíval nejvíc. Myslel si, že to byla sranda, prostě ležet na podlaze studia jako mořská hvězdice a poslouchat, jak Yoongi hraje stupnice nebo pomalé melodie. A Yoongi říkával: "Vadí, když si půjdu rychle zakouřit?" Jiminovi to vadilo, ale stejně řekl, že je to v pořádku.
Jimin ho v ty momenty nenásledoval. Tou dobou už se adrenalin z tančení vstřebal a jediné, co Jimin chtěl, bylo zůstat v klidu. Jednou usnul. Uspalo ho poslouchání bublinek v nádrži na vodu, bzučení světel a zvuk lidí chodících o podlaží níž. Když se probudil měl přes paže přehozený ručník jako deku, a Yoongi seděl u piána.
Pianista otočil hlavu, jako kdyby Jimina chtěl zkontrolovat, jako kdyby to už předtím udělal. "Poslední dobou dost nespíš?"
Jimin si promnul oči. "Existuje něco takového jako 'spát dost'?"
"Jasně, že ne," zasmál se Yoongi a postavil se. "Je pozdě. Doprovodím tě zpátky domů, jestli chceš."
Nikdy předtím se nenabídl. Jimin chtěl říct ne; co kdyby Namjoon něco viděl? Nemohl se donutit nabídku odmítnout.
"Oh, jasně."
Takže Jimin popadl svůj batoh a slepě Yoongiho následoval z jeho bytu. Yoongi bydlel pouze ve vedlejším komplexu; nebylo to daleko. Vedl Yoongiho v tichu, a když dorazili k Jiminově domu, Yoongi se zasmál.
"Přesně sem chodím kouřit. Cos' dělal, prostě vykročil z baráku a nazval to 'procházením se'? Bydlíš tak blízko."
"Prostě jsem chtěl na čerstvý vzduch," Jiminův hlas by stydlivý.
Noc byla chladná, víc, než obvykle, a Jimin uvažoval, proč si toho po cestě k Yoongimu nevšiml. Rychlá pohled dolů na jeho paže potvrdil, že si zapomněl bundu.
"Oh, myslím, že jsem si ve studiu zapomněl bundu. Mám si pro ní dojít teď nebo…?"
"Ne, to je v pohodě. Najdu jí."
Jimin ho pustil do budovy a nahoru po schodech.
Ztišil svůj hlas v případě, že by někdo spal. "Můj pokoj je jenom pár dveří odsud. Děkuju. Že jsi mě doprovodil, myslím."
A Jimin se skoro začal smát, protože mu to najednou připomněl jeho úplně první rande na druhém stupni, kdy doprovodil mladou slečnu zpátky k jejímu vchodu. Povzdechl si.
"Měj se."
Yoongi chtěl něco říct, ale zastavil se. Nakonec jediné, co řekl, bylo: "Uvidíme se."

×××

Když Jimin vyšel z koupelny, Namjoon tam stál a prostě držel jeho bundu. Jimin se usmál; byla jeho oblíbená, ale byla ta samá, kterou nechal ve -
Ale ne.
"Kdo to byl?"
Namjoonův obličej říkal 'Cokoli, co nyní řekneš, může a bude použito proti tobě.'
A tak Jimin hrál hloupého. "Kdo byl kdo?"
Namjoon si povzdechl. "Jeden týpek se tu před pár minutama prostě objevil s tvojí bundou a ptal se, jestli tu bydlíš."
"A co jsi mu řekl?"
"No, řekl jsem mu, že jo." Namjoon Jiminovi podal bundu. "A potom s tebou chtěl mluvit a já mu řekl, že sereš."
Jimin svého spolubydlícího vážně nenáviděl.
"Kdo to byl a proč měl tvojí bundu?"
Jimin se nervózně zasmál, ale nebylo tam nic k smíchu. "Je to můj známý."
A potom k němu přišla ta lež: "Má stejnou bundu jako já a omylem si včera vzal moji."
Snažil se, ale nebyl rychlejší, než Namjoonův mozek. "No tak, počkej chvíli. Od kdy jsi lidi začal nazývat svými 'známými'? Každýmu říkáš 'kamarád'. A proč to smrdí jako -" Namjoon chvíli přemýšlel, potom mu padla brada. "Kouř. O můj bože. Ty s ním… ty s ním spíš?"
"Ne, nespím." Byla to pravda, ale odpověď přišla příliš rychle a zahořkle.
Namjoon se ušklíbl a zvedl svůj notebook.
"Byl pěkný," řekl, jako kdyby to Jimin už nevěděl. "Kdybych neměl Jina..."
Mrkl na něj.
Jimin odešel z pokoje. V celém bytě byla teplota kolem nuly jako obvykle, ale Jimin se cítil přehřátě. Když byl sám, zvedl si bundu k obličeji a cítil to. Víc než kouřem voněla jako Yoongi. A Jimin chtěl Namjoonovi něco (cokoli) říct, ale slova nepřicházela a ostuda nemizela.

×××

Příští noc začal mít sny. Ne absurdní sny, kterým se mohl další ráno smát, ani noční můry, kvůli kterým se budil v ledovém potu; tohle byl úplně jiný druh snů. Byly příliš opravdové, příliš hmatatelné, Jimin nezpochybňoval jejich potenciál, i když o tom nikdy nepřemýšlel, když byl vzhůru.
Sny vždycky začínaly s dotekem ruky na zádech a hlubokým hlasem v uchu. Přísahal by, že ten hlas byl opravdový, protože jej slyšel tolikrát, když byl vzhůru. 'Jimine…' Znělo to příliš krásně na to, aby to mohlo být jeho jméno, příliš zoufale. A ve snu se Jimin opřel do hlasu, cítil kouř a v dálce viděl červenou tečku. Zvednout, přiblížit, zhoupnout dolů, opakovat. Přestal pozorovat červenou tečku a začal sledovat prsty visící ve vzduchu (a uvažoval, kdy to začal dělat i v reálném životě), a potom tam byl Yoongiho obličej.
Jimin ho ve snech objímal, svíral tak, jak to v realitě nikdy neudělal. A Yoongi mu do ucha šeptal věci - špinavé věci, které Jiminovi nikdy předtím nikdo neřekl - věci, které Jimina dováděly k šílenství a dělaly jeho dech horkým. 'Nemáš ani ponětí, co ti chci udělat,' 'Dneska večer tě chci celého jenom pro sebe,' 'Ukaž mi, jak moc mě potřebuješ, Jimine,'.
Snil o Yoongim, jak upouští tu proklatou cigaretu na zem a snil o Yoongiho bledé kůži a obrovských rukách. Snil o Yoongiho rtech a zubech na svém hrdle, hrudi a všude, snil o tom, jaké by to bylo, být pod Yoongim a nechat ho, aby jej zničil. Bylo to špinavé a surové a vzrušující a nebyly tam žádné následky. Byl to ten druh snů, ze kterých se probudil a doufal, že jej Namjoon neslyšel sténat ze spaní. Ten druh snu, po kterém se koukal do zrcadla, jenom aby viděl, jestli bylo jeho tělo poseto modřinami a značkami tak, jak to bylo noc předtím. Ten druh snu, o který se ráno musel postarat, příliš brzo, i když nenáviděl ranní sprchy. A když potom vyrazil trénovat k Yoongimu domů, Jimin se mu nikdy nebyl schopný podívat do očí.
Cítil vinu. A byla to ta nejhorší vina, protože to všechno byla jenom nehoda. Myslel si, že čím znechuceněji se bude cítit, tím méně bude snít, ale bylo to daleko horší. Jimin si na muži začal všímat maličkostí, jako jak vystrkoval jazyk, když se soustředil, a tu noc mu představa Yoongiho lízala stehna a břicho.
Jednou se Yoongiho zeptal: "Měl jsi poslední dobou divné sny?"
A Yoongi jen pokrčil rameny a řekl: "Nevím, ne víc, než obvykle."
Jimin netušil, co má dělat. Byla to jedna věc, mít sexuální sny o svém skoro-kamarádovi, ale úplně jiná, mít je o muži. Ale nemohl o tom přestat přemýšlet. Nemohl přestat myslet na Yoongiho. Namjoon mu jednou řekl, že sny jsou projevující se nevědomé touhy, a část Jimina doufala, že to není pravda. (A druhá část věděla, že to pravda je.) Byly to jenom sny. Nic neznamenaly.
A tak to Jimin přešel jako náhodu.

×××

Yoongiho paže byly studené pod Jiminovými prsty, a ucukl pokaždé, když se Jimin dotkl jeho kůže.
"Tohle je třetí pozice," Jimin opravil Yoongiho lokty a ramena. "Dej svoje nohy jako to mám já."
"Tohle je hovadina, to to je," mumlal Yoongi, jak se snažil okopírovat Jiminův postoj. "Vždycky, když jsem tě viděl tančit, jsi nedělal žádnou takovouhle blbou pózující věc."
"Nikdy jsem tě neslyšel hrát stupnici uprostřed koncertu," opáčil Jimin.
Yoongi nic neřekl až do chvíle, kdy z něj Jimin odtáhl své ruce. "Vážně, vypadám jako figurína v nějakém moderním obchodě s oblečeným pro teenagery."
Jimin se zasmál. "Jenom bez moderního teenagerského oblečení. Teď udělej první pozici ať vidím, jestli si ji pamatuješ."
Jeho zamračení bylo obdivuhodné. "To si sakra nepamatuju."
Yoongi spustil paže v porážce a narovnal chodidla. "Když jsme byli na druhém stupni, Hoseok mi řekl, že jediný tanec, který kdy budu potřebovat, je typický ploužák. Přišel jsem na to, že to byla zkurvená lež, protože minulý týden se mě někdo zeptal na Macarenu a já jsem vypadal tak debilně."
"Můžu tě je naučit oba," usmál se na něj Jimin.
Yoongi tiše řekl: "No, ta Macarena mě moc nezajímá."
A tak Jimin udělal krok blíž k Yoongimu a spojil mu ruce za krkem. Nebylo to divné; s Taehyungem takhle tancoval pořád, když byli unavení a v náladě vtipkovat. Ale když cítil tlak na kříži, Yoongiho ruce jej pevně držíc, všechno se změnilo. Vzduch zhoustnul. Nebyla tam žádná hudba, ale Jimin si v hlavě uměl přestavit emocionální písničku s kytarou. Nikdy předtím si nevšiml, že byli stejně vysocí. Společně se kolébali tam a zpátky, pomalu se pohybujíc přes podlahu studia.
"Nemůžu uvěřit, že jsi mě přemluvil k taneční lekci," Yoongiho hlas byl hluboký a hrubý, bez žádné síly. "Ty hajzlíku."
Jimin se tiše zasmál a skláněl hlavu tak dlouho, až byl opřený o Yoongiho rameno. Voněl jako kouř a lehká kolínská.
"Jsi v tom lepší než v první pozici."
Cítil Yoongiho ruce, jak opatrně sjely dolů po jeho bocích a přiblížily je. Všechno bylo v jednom ohni - Jimin to cítil v hlavě, v hrdle a všude, kde se jej Yoongi dotýkal. Prsty na jeho bocích se vznášely nebezpečně blízko lemu jeho trička; Jimin přísahal, že by umřel, kdyby se Yoongi dotkl odhalené kůže.
"Hej," Yoongi ta slova vydechl do Jiminových vlasů, hlas jemně kolísavý. "Pojďme prostě přijmout, že jsi lepší v tančení a já v hraní na piáno."
Jimin naklonil hlavu a jeho nos se otřel o Yoongiho bradu. "To by šlo."
Protože další lekci by nedokázal snést. Nebyla to sranda; bylo to mučení. Yoongi byl jako magnet a Jimin se jej prostě chtěl dotýkat. Bylo to něco, co nemohl pojmenovat. Odtáhl se a opřel své čelo o to Yoongiho. Přestali se pohybovat a jen hloubě stáli, poslouchali neexistující hudbu a dýchali stejný vzduch. Yoongiho oči byly zavřené, jako kdyby přemýšlel o něčem příliš obrovském na to, aby to Jimin pochopil. Jemně poklepal na Jiminův bok a byla to jasná zpráva: Musíme teď přestat.
A tak Jimin rozpojil své ruce za Yoongiho krkem, Yoongi si sedl na lavici k piánu za nimi a prostě začali znovu trénovat. Nemluvili o tom, nesmáli se tomu, prostě to nechali všechno viset ve vzduchu. A Jimin to pořád cítil - ruce na bocích a dech ve vlasech. Nechal si to pro sebe.

×××

Jen stěží věnoval pozornost filmu. Vypadalo to, že ani Namjoon se nesoustředil, podle jemné záře jeho notebooku a příležitostného kliknutí myši. Jimin došel k názoru, že byl dobrý čas na to, aby se zeptal na tu palčivou otázku.
"Namjoone?"
"Hm. Jsem vzhůru, přísahám."
Ta slova prostě nechtěla ven. "Jak jsi… to je jedno."
Namjoon sklopil obrazovku notebooku a povytáhl na Jimina obočí. "No, teď máš mojí pozornost."
"Já jsem jen… ne, zapomeň na to. Chtěl jsem se na něco zeptat, ale je to docela osobní."
Muž si jemně poklepal na bradu.
"Teď, kdy se Park Jimin vůbec staral o moje soukromí?" usmál se. "Zeptej se."
Jimin se zhluboka nadechl a potom všechno najednou opustilo jeho ústa. "Jak jsi přišel na to, že jsi gay?"
Nečekal, že se Namjoon začne smát. "Zaprvé, Jimine, nejsem gay. Zase si vytváříš předpoklady; věděl jsi, že jsem měl přítelkyně celou dobu na střední a opravdu se mi líbily. Zadruhé, prostě to tam vždycky bylo."
Oba dva zapomněli na film.
"Pamatuju si jednou, když mi bylo sedm, jsme měli mladého učitele a jedna holka ze třídy řekla 'Myslím, že náš učitel je vážně pěkný,' a já řekl, 'Já taky.' Ani jsem nevěděl, že se to nedělá, říkal jsem pravdu. A jednou na střední jsem chodil s holkou jenom protože se mi líbil její brácha. Nejsem na to zrovna pyšný."
Oba se nad tím zasmáli. Byla to skoro sranda, slyšet od Namjoona příběhy, které Jimin ještě nikdy předtím neslyšel.
"Nikdy jsem s tím nic nedělal, aby se o tom nedozvěděli moji rodiče. Ale loni, když jsem potkal Jina, už jsem to dál nemohl skrývat. Pamatuješ si, jak máma přišla na návštěvu a čekala, že jí uvařím? Jin je kritik jídla, víš, a já jsem zveřejnil online nějakou stížnost nebo výkřik o pomoc, a on mi odpověděl. Kliknul jsem na jeho profil, trochu popátral a pomyslel si. 'Páni, tohle je někdo, koho potřebuju ve svým životě.' Potom, co jsme se poznali, byl první člověk, kterému jsem řekl, že se mi líbí kluci. Zbytek je historie."
Jimin miloval způsob, kterým se Namjoonovy oči rozzářily, když mluvil o Jinovi. Vypadalo to, že je to pro Namjoona skoro terapeutické, ulevit si někomu o všem, co celý život skrýval. Ale v Jiminově hlavě po dobu celé jejich konverzace jela nepřetržitá mantra: Yoongi, Yoongi, Yoongi. A Jimin, na povrchu svého mozku, toužil po odporu. Chtěl nenávidět to, jak pokaždé, když Namjoon zmínil Jina, se mu v mysli vynořil Yoongi.

Ale díky Yoongimu se usmíval. Rozesmíval Jimina a nutil ho zkoušet nové věci a přemýšlet o životě v jiném světle. A tak se Jimin rozhodl, že je mu to jedno.


< Předchozí | Informace | Následující >
 


Komentáře

1 voskii voskii | 22. února 2017 v 8:35 | Reagovat

OMG. Miluju středy vážně (ale tebe taky) a tohle je skvělá povídka. Dokonce i moje fluffy touha byla ukojena. ( ͡° ͜ʖ ͡°)

2 Hatachi Hatachi | Web | 22. února 2017 v 19:54 | Reagovat

Moc se mi líbilo, jak Tae zapomněl při pohledu na Hoseoka svoje jméno. Ale jinak to byl skvělý díl i v tom, jak se Jimin s Yoongim pomalu sbližují.
Těšim se na další...

3 나타리아 나타리아 | 19. dubna 2017 v 20:42 | Reagovat

Wow... Naozaj potrebujem ďalšiu kapitolu! Dúfam že ju čoskoro pridáš! :-P  ;-) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
.
TOPlist
Follow on Bloglovin

since 1.6. 2013